Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

dyskach, ale marně, bo se mi enem řechtaly a furt zdvihaly haksně a pry kaj mam
bleski. Kompletně vystrojeny sem moh vyrazyť na steč. Jak mě viděl sused,
jeblo to s nim do rybiza. Jak se dořechtal, zmiznul v chatce. Ja sem se eště vratil
do šopy, navlek se igelitove sački na pazury, stare polaki aţ po kolena a deprem
včil sem byl komplet. Stary Benda, co nas učil na zakladce branu vychovu, by ze
mě měl radosť. I pe cha o jak na jaderny vybuch.
Pomalym krokem sem se bliţil k hnizdu něpřytěla, dva spreje zastrčene v
kapsach kabatu a třeti fikaně skovany vzadku za paskem, abych něprozradil hned
svoje všecke zbraně. Pohvizdoval sem se melodyju od Eňa Morykona a
přysaham, ţe sem cytil aji ty ostruhi, jak mi zvoňa přy kaţdym kroku. Čim sem
byl bliţe, tym sem měl istějši a pevnějši stisk, ruki na sprejach se přestaly chvěť
a ukazovački zaujaly polohu prave poledně na knyplach. Jak uţ sem byl na
dostřyk, tasyl sem freonove kolty, zamiřyl, zmačknul a obchlistlo mě. Do
štajgrove řytě! Něskontroloval sem zaměřovani ventylek-vosy hnizdo, bo přes tu
plinu sem se potil jak slevač v norkovym koţuchu a guvno sem viděl. Dal sem se
to k pysku, abych skontroloval, kaj je ta ďura. Moţna sem to v tym zmatku aji
trochu zmačknul, bo sem na plině cytil jakesyk mokro. Změnil sem směr a palil
jak zjednany. Koněčně to kropilo vosy. Akurat ţe ty bestyje, jak zystily, ţe to na
nich leju dvuma prudami tak meter daleko od sebe, našly se misto mezy tym a
začly planovať. Zalitoval sem, ţe sem něvzal zapalki. Potem sem chvilu asy
nědaval pozor, bo sem potřeboval protřepať karabiny a mezytym ty bestyje
vyslaly jednu sviňu mezy rukavicu a pazuru. Zařval sem jak trybuna na Baniku,
jak se nahodu kerysyk z tych modrych synku dostaně k balonu a cytil sem, jak
mi ten jed v ţilach dodava novu energiju. Jak tatranki. Nastal čas tasyť posledni
trumf. Vytahnul sem eso - nejdraţši sviňstvo, skoro za cenu litru ferneta, kleknul
se na jedno koleno, chvilu zvaţoval, ţe zrobim efektni kotul přes prave rameno
jak v tych akčnich filmach, ale jak sem se v te rychlosti spočital, kaj bych
skončil, spokojil sem se enem s tym, ţe sem vypalil tych stoštyrycet korun v
jedne dluhe davce vosam do tisycovki překvapenych očisek. Potem sem enem
sfuknul pomyslny plameň a zataňcoval se vitězny taněc.
Jak sem stanul a oprašil se, deprem sem se všimnul, ţe sused mě nadšeně foti
zpoza plotu. Tuţ nězabili bystě ho? Jak mi potem ukazoval na dyspleju fotki, na
kerych sem vypadal jak karate kid ze zvlašni školy křyţeny s pulnočnim
kovbojem, pravil sem se, ţe přyště v tym Hornbachu kupim aji arzen. Ten vul se
malem udusyl, jak se řechtal jak vitěz velke pardubicke a pry, ţe to bechně k
začatku naši chajdove osady na nastěnku a da tam heslo Nejlepši zahradkař
měsyca. Teho arzena tak ze dvě kila.