Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

z te kačeny v tym hicu pokrutilo. Asy byla loňska, bo se snaţila doplachtiť do
teplych kraju aji se mnu - stejnak skončila ve stupačce.
To minuly vikend to byl inši turek. V patek odpoledně sem zabrzdil smykem na
Dubině, natěšeny na vikend s Blanku a Dankem na jejich chajdě. Trochu mě
zarazylo, jak Blanka bechla před dveřami kabelu, do kere by se vlez
naporcovany bernardyn. K temu eště přydala Dankove kolo. Jak sem otevřel
kufer, abych to tam narval, zoptala se, esli se na třy dni fakt beru sebu enem tu
malu taštičku a co v ni vlasně mam. Jak sem ji vysvětlil, ţe mi stači v tym hicu
dvě tryka a kraťasy, pravila, ţe v kapezetce by mělo byť aji šiti a březova kura.
Hahaha, vtipna jak švager.
Cesta se nam trochu protahla, bo Danek donědavna dostaval na cestovani taki ten
blucy prašek, ale pry se nědavno kajsyk dočital, ţe to poškozuje jakesyk buňki
hlavně u malych děcek a tak pry uţ to něbudě ţrať. Fajny zavazek, akurat
vysvětlujtě to břuchu. Poslednich deset kilometru sme značkovali cestu co
kilometer. Borak maly, vystupoval bily jak Goro a cely večer s nim něbyla řeč.
Chajdu maju malu, ale pěknu. Nědaleko je taki maly kačok, kaj se Danek chodi
hrať na kapitana Sylvera a kusek odtamaď je fajny lesyk. Těšil sem se, ţe to
budě fajny vikend enem ve třech (a večer ve dvuch, bo Danek usyna skoro...), ale
v sobotu dopoledně přyjela Blančina mama. To by mi ani tak něvadilo, bo dycki
fajně podřystame o novych nemocach, ale ona přyjela aji se svoju segru Miladku,
keru sem poznal na Dankovych narozkach. Asy přyjely z tahu na Stodolni, bo
byly rozeţrane jak sveter od mol. Misto oběda se odtahly deku na vrchni časť
zahrady a furt se enem chichotaly, ţe se musa pořadně opaliť, tuţ ať ich
něrušime. Blanka enem kulala očami a jak mi po chvili docvaklo, ţe se tam asy
opaluju nahuře bez, rači sem honem navrhnul celodeni vypravu na kačok. V
takim hicu ani člověk něma hlad, tuţ sme se dali enem polivku a snaţili se
něposluchať cynkani sklenek ze zahrady a pokusy o spěv, kere končily
vybuchami smichu. Tuţ to mě šlak tref - jak se zejdu dvě roby v rokach a
jakasyk ta štamprla, to by jeden něvěřyl.
Danek potem lapnul na bicykel, vyznamně mrknul na mě, ţe se eště spomina, jak
sem ho učil před barakem jezdiť a po paru ujetych metrach sebu dřystnul přymo
na helmu. Celkem mě překvapil, bo stanul, otřepal ze sebe hlinu a hrdině pravil,
ţe to je pochopitelne, bo na tym dluho něseděl, ale ţe svaly maju paměť, tuţ ať
mu dame pět minut. Nakoněc sme se za pulhodiny ku kačoku dostali, akurat sem
musel dvarazy vytahovať kolo z kopřyv, bo nam Danek vysvětloval "brzdicy
efekt na štěrku". Jak na sviňu se ale krom nas na kačok nastěhovaly aji jakesyk
zelene svindury - pry synice - tuţ sme enem poleţeli na dece a sledovali Danka,