Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Zapas s Ameryku sem moc něvnimal, bo sem čuměl do tych blbych skrypt,
akurat sem se zařval přy kaţdym gole. Na ty afrycke zaklinače uţ sem se
přychistal. Gauč vystředěny, na stole kobzole, paru radku v brněni, jakesyk ty
křupki, tydlifon vypnuty, ovladač v pohotovostni poloze... Akurat sem se k temu
neměl lehať, bo sem byl jakisyk utahany z teho hicu a zbudil sem se pět minut
před koňcem. Eště ţe tak. Chlopi na šichtě mi to druhi den celkem plastycki
popsali v hnědych barvach. Na Italiju sem se poistil - domluvil sem se s Blanku,
ţe buděme čučet u ni spolu.
Přes tyden sem se chtěl zlepšiť fizyčku, bo jak se bliţa dovolene, Blanka uţ
straši s kupališťama a jak se rano prohliţam ve špiglu, dycki se mi vybavi ta
firma, co vyrabja gumy na auta. Vytahnul sem po robotě kolobuty a vyrazyl do
Komeňaku. V radyju syce varovali, ţe v takim počasy je lepši něvychazať, natoţ
sportovať, ale co, šak nejsem ţadny lazar. Časem sem se tak vyjezdil, ţe uţ
chodim obuty hned z baraku. Akurat se dycki rozhliţam, neţ vyjedu, esli neni v
dohledu jakisyk znamy, bo sem raz dřystnul na jakesyk haluzy před susedku z
přyzemi, kera se myslela, ţe ju chcu přepadnuť a jak sem se tam tak valal, jebla
mě igelitku s kobzolami do řbeta.
Paru metru sem chital rovnovahu a nakoněc se rozjel. Eště sem něbyl u
pamatnika a uţ ze mě lelo jak z praskle ryny, začlo se mi jaksyk chujovo dychať
a lepil se mi jazyk na patro. Dojel sem aţ dozadku k tym umělym kopcam, kere
se mi v tym slunku zdaly modre, lapnul tam na lavku a snaţil se rozdychať ten
evidentni minyinfarkt, bo co ineho by to tak mohlo byť, no ni? Pololapěl a
pololeţel sem na te lavce a pozoroval ty mlade polonahe pijonyrki, kere se
vznašaly v te ruţove mlze, co byla tak dvacet cenťaku nad travu. Naraz sem
slyšel "A hele, co kdyţ je po něm? Nezavoláme někoho?" Tuţ to mě trochu
probralo. Honem sem stanul, utřel slinu z kutku (fakt něchapu, kaj se mi tam
vzala) a jebnul sem sebu přymo před nimi na gzycht, bo sem zapoměl, ţe mam
na butach osum kol. Stanul sem, robil, ţe sem něviditělny a pomalu valil pryč.
Cesta dom trvala odhadem dva dni, bo sem měl ztěţkle hnaty jak něuspěšny
podnikatěl. Bylo horko jak přy skartacy ve spisovně estebe a mi se dychalo jak
by sem vdechnul kuličku z loţiska. Enem hrdosť mi nědovolila zezuť sy
kolobuty a isť domu ve fuseklach. Cesta od vchodovych dveřy se něpočita!
Doma sem se schladil sprchu, ale stejnak sem se trochu zeblul, tuţ moţna sem
chitnul tu Husovu nemoc. Tuţ tak sem se dokazal, ţe uţ sem asy stara bedla a
měl bych pomaly davať pozor, jak v radyju a televizy hlasa pokiny pro staršich
ludi, keřy chcu isť ven.