Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

to lepši mysli. Jak sem vlez do te haly, nejlepši mista vzadku uţ byly obsazene a
jak na potvoru na mě zbylo čestne misto uprostředka prvni řady. Štajger teho
testa nam pulhodiny vykladal jakesyk dřysty prdy co a jak. Na cele přeskušani
byla hodina a pul a otazek bylo jak na ţadosti o azyl do u es a. Někere sem se
musel přečitať zetřyrazy a stejnak mi muj blokly šedy kolega za očami odmital
povědět, co to po mě vlasně chcu. Pravil sem se, sklidni se, šak co, horši jak
zrobiť ze sebe cypa to byť němoţe a nězapomeň, ţe jak to nězrobiš, ten vul Laďa
je ti schopny ten cesťak naučtovať. Pala dostala asy strach, bo se to tam začlo
řadiť jak v sedum rano před dochtorem a aji mi jakesyk ty odpovědě začly
naskakovať. Nakoněc sem aji cosyk zesmolil, odevzdal papir hlavnimu
papirozběračovi, něchal se poučiť, ţe vysledki mi povi muj šef do tydňa a valil
sem na vzduch.
No ja, ale co včil a co potom? Naměstek slibil, ţe mě veme dom, ale ten konči aţ
ve třy. Tuţ jak uţ sem raz v Praze, třa teho vyuţiť a trochu im to tam proskumať.
Tuţ co je charakterystycke pro Prahu? Taksykařy a Karluv most. Vybral sem se
to druhe, bo tam sem uţ kdysyk byl, ale tenkrat lelo a tak sem se enem
prohlednul sochi a valil pryč. Lapnul sem zas na tu podzemni drezynu a vystupil
na Mustku. Po skušenosti z trafiki na Hlavnim uţ sem se rači nikoho něptal, šak
to najdu sam. Ani něbylo třeba, bo jak sem se odmotal od metra, lapnul mě dav
turystu a vlek mě sebu jak poma lyţařa začatečnika. Byl sem celkem hladny, tuţ
sem se chtěl před tym kulturnim zaţitkem na Karlově mostě odskočiť kupiť
aspoň bagetu, ale dav vysmatych japoňcu byl něuprosny. Dovlekli mě aţ k
orloju, tuţ sme počuměli na ty pajtaše, společně se posmjali te vyzablině s tym
zvonkem, dvarazy sem přetahnul přes pazuru jakehosyk mladeţnika, kery skušal,
esli mi fajně funguju zamki na tašce a nakoněc sem se dostal z teho davu ven. Z
Chuangche do Dněpru. Dav ruskich turystu, kery se vracal zpatki na Mustek, mě
adoptoval za vlasniho Ivana a vypadalo to, ţe mě vypusťa aţ v metru.
Zaspominal sem na stareho Krafinka, kery nas kdysyk učil ruštinu ("...vy budete
mluvit rusky jak kdyţ bičem mrská, vy zmetci, uvidíte, jak mi budete vděční, aţ
budete dospělí a ruština bude celosvětový jazyk..." - jaksyk mu to něvyšlo, ale
včil mu je to uţ stejnak jedno, bo po revolucyji stačil přešiť podšivku a včil pry
uči komputery na veešbe) a začnul sem kolem sebe vyřvavať "Paţalsta,
paţalsta", bo sem se myslel, ţe to je "S dovolenim". Rusacy na mě hleděli tajak
Gorbačov na Vanyš pod vanočnim stromkem a to ich trochu zbrzdilo, tuţ sem se
nakoněc prodral ven hned vedle šipki Karlova Brydţka.
Nakoněc sem se tam dostal a povim vam, to je ina atmosfera, jak štradovať přes
poledně přes Sykorak. Tych ludi tam! Paru ich mam eště včil otisknutych na
butach. Jakasyk polospuchla (opak plnoštihle) němka mě poprosyla, esli bych ju
němoh vyfotiť s tym jejim jak drţa pazuru na te soše s tym zlatym mistem. Tuţ