Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

či co to bylo, jak jim pomahali cosyk nakladať - asy cosyk stěhovali z garaţi. Jak
sy mě všimli, začli spichať, tuţ nevim.
Dom sem to stihnul taktak. Venca zrovna přychazel. Lapnul vedle mě a hned
vytahoval čiko. Taktak sem ho zarazyl, bo v moji krasce nikdo kuřyť něbudě.
Řek cosyk o mě a řyti a celu cestu enem čuměl přyhluple z okna. U Makra bylo
ludi jak na sjezdu Strany, ale Venca pravil, ţe to tam je tak skoro furt. Vlezli sme
dovnitřku, Venca u vchodu tasyl jakisyk prukaz, roba mu to skontrolovala a uţ
sme byli v tym raju levneho nakupu a draheho prodeja. Nechal sem si ukazať kaj
je elektro a hned sem valil hledať jakusyk tu černu skřyňku s er-ve-ha-pe. Paru
jich tam měli, ale ţadna se mi nelibila a Vencove kecy "Ber to, to je levne a
nevypada to zle" sem něbral vaţně. Vyhledal sem jedneho manika, co se tam
skryval před zakaznikami a zoptal sem se ho, kere z tych dyvidy umi er-ve-hape.
Zašvidral na mě přes bryle jak Ţelezny z obrazovki a pravil, ţe asi myslim
er-ve. Chvilu sem se s nim dohadoval, ale uţ sem sy něbyl taki isty v
kramflekach. Začnul mi vysvětlovať vyhody teho a teho a co to všecko umi, aţ
mi šla pala kolem. Jak uţ mluvil deset minut, zoptal sem se, esli na tym pujdu
vidět filmy z pujčovni. Pravil ţe ja a tak sem drapnul bednu a hodil ju do vuzka,
bo Venca uţ nervozně čuměl na hodinki.
Uţuţ sem chtěl jet k pokladni, ale Venca mě zarazyl a pry na co sy myslim, ţe
sme brali vuzek. Jak uţ sme tu, tuţ zrobi nakup na cely měsyc. A teţ ja! Jezdili
sme od regalu k regalu jak navaleny vozyčkař a Venca enem hazal věcy do
vuzka. Karton kavy, balik sladkich mineralek, dva baliki nesladkich mineralek,
karton jogurtu, karton mlik, tři kila masa, pytel parku, dva pytle kobzoli, deset
kilo muki, tuţ vypadalo to, tajak by sy chtěl zařyzovať atomovy kryt. Potem eště
jakesyk vitaminy zabalene do ovoca a uţ nevim, co dal, bo se mi uţ tmilo vzteki
před očami. Kura, to bude ţrat aţ do koňca roku, ni? Jak uţ sem měl problem
tlačit vuzek aji na rovině, konečně pravil ţe moţeme k pokladni. Před ňu zařval
"Stop, zpatki, eště nemam ţradlo pro rotvajlery", toţ sem ten debilni vuzek, co
jel jinde, neţ sem chtěl, tlačil za tym hňupem, co si vykračoval jak maly hitler a
proklinal ty jeho nenaţrane čivavy. Potem uţ sme milostivě dorazyli před kasu.
Roba nas odbavila, Venca zacaloval přes štyrytisyce (kura, tolik dam za nakup
tak za dva měsyce) a jeli sme k moji štyrkolove krasotince. Jak sem viděl ten
narvany vuzek vedle ni, zauvaţoval sem nahlas, kdo nam ho pohlida, neţ se z
centra podruhe vratime pro zbytek. Vencove "Neboj, to tam vleze" mě
přesvěčilo, ţe pojedeme enem raz.
Potem sem měl chvilku vypadek, bo sem fakt nečekal, ţe ten pajtaš podnikatelski
začne rvat ty špinave pytle s kobzolami na moje fajne plyšove potahi, kere po
kaţde jizdě vyčesavam a kere mě staly na autoburze ve Vitkovicach skoro liter.