Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

zkusyť, bo kdo raz nězaloţil aspoň jednu stranu, či někandydoval, tajak by něbyl.
Tuţ to musym dohnať.
Jak sem dojed, docvaklo mi, ţe uţ moc času nězbyva, tuţ sem vystartoval jak
razovity občan města z pracaku a odvolil na posledni chvilu, bo sem přecy řadny
a uvědoměly občan, no ni? Aspoň tak to o tych, co vola, tvrďa ti, co ich
potřebuju. Na to male nědorozuměni s jednym pajtašem z komise sem se
rozhodnul honem zapoměť. Jak sem vletěl do volebni mistnosti, lapěl tam sused
z přyzemi z protějšiho baraku, kery mě něma moc rad uţ od děcka, bo sme se raz
s parytju cestu ze školy vsadili o saček ceček, kdo mu našči do oken. Tuţ šak
kaţdy byl v mladi pohlupavy, no ni? A co - něma mět tak nizko okna. Tuţ a ten,
jak mě viděl, pravil ţe medyjalni hvězda přychazy. Trochu mi zatlo, bo sem to
něpochopil, aţ potem, jak začnul dal vyryvať, ţe tu uţ ţadna televiza, kera toči
opozdilce neni a jak sem přyšel na doslech, šeptnul, ţe moţu isť do dupy. Chtěl
sem ho trochu potahať za šlajfku, ale potem sem se spomněl, ţe sem řadny a
uvědoměly občan a něvšimal sem se ho. Enem sem se uvzal, ţe aţ zas pujděme s
Marcelem z knajpy, zkusym překonať svuj děcki rekord.
Zbytek vikenda sem stravil střydavo u kisně a u učeňa, ale uţ enem tak zlechka.
Celkem sem se těšil do roboty, bo sem byl zvědavy na naš ruznorody kolektyv.
V ponděli sem dorazyl trochu pozdějši, bo sem musel po sto rokach na očkovani,
ale vlez sem do teho nejlepšiho. Chlopi se hadali jak stare babki nad lacnu
halenu na burze, kery je věči hňup, bo volil ty něspravně zabarvene. Franta
nadaval na hňupski věčinovy system, tuţ mi došlo, ţe hodil listek grynhornum.
Ladik enem pocumlaval čibo něch zkape z teho svojeho oranţoveho hrnka a
cedil mezy plombami, ţe bez něho se nikdo v robotě ani ruki něumyje. Roby z
vedlejšiho kanclika kaţdeho otravovaly s tym, ţe Mira je nejšvarnějši synek. Na
to Jaruna, ţe ni, ţe nejpěknějši je Bursyček, tuţ na chvilu přehlušily chlopy, jak
se doštěkaly jak kdyţ vypustitě kočku na vystavě čoklu. Ani im něvadilo, ţe tu
ani jeden z nich někandydoval. Mezytym Jura lepil na zeď plagat te mlade
blonďate rude Soně, pro keru je historyja uzavřena kapitola. To nasmolilo roby a
jak šel na oběd, domalovaly ji černe zuby a rohi. Jak se Jura vratil, Ladik mu
inycyjatyvně něnapadně řeču tych, co slyša očami, nabonzoval kdo je ten pikaso
a enem sme slyšeli ryk, jak Jura vtrhnul vedle s centrofiksem. Za hodinu by
namaloval aji Moňu v lisu, tuţ sem to šel vedle omrknuť a on tam bestyja seděl s
robkami nad vaječnym koňakem a vedli koalični debaty. A potem ţe pry to
nějdě.
Škoda, ţe sem se němoh zapojiť, bo sem zbytek dňa lital kolem cesťaku. Jaksyk
se němoţu spoměť, kdy sem ho vyplňoval naposledy, moţna, ţe to bylo poprve,