Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

mě hleděla zle jak Hus na seno a pod nosem se cosyk vykladala o jakimsyk
magorovi, kery ji rozbil vajca. Ladik mi volal, esli pry s nim něchcu zajsť na
jakusyk vystavu modelu. No čemu ni? Měl sem volne odpoledně a jako maly
pajtaš sem furt cosyk lepil. Eroplany ze Směru, domki z abecečka a semtam aji
kuski balzy ku stolu. To jak mama dycki zystila, prvni mě přetahla vařechu přes
řbet a aţ potem zyšťovala, esli se to da odlepiť.
Dali sme se scuka v Indře. Zbytek cesty sem dumal, kaj to asy budě. No beztak v
Domu pijonyru, no ni? Co tam sem se nastaval jako maly gizd s vlajku přy
ruznych sjezdach a schromaţděňach. V Indře sme s Laďu chvilu podřystali o
ţivotě, o robotě, co noveho, co stareho, on furt dřystal o volbach, jak ho furt
kandydati nahaňaju jak nadmutu kozu, esli se něchce enem tak podřystať a
podobne duperele. Ja sem mu na oplatku pověděl o tym varyjotskim kurze, na
kery mě vyslal šef a z kereho asy zhlupnu, bo to je čim dal sloţitějši a něma to
koňca. Ladik potem pravil, ţe slyšel, ţe se budu ţeniť. Tuţ take šoki? Co hlupně,
pravil sem mu? Šak je mi s Blanku dobře, tak čemu se dobrovolně hnať do
chomuta, no ni? Či sem lumik? Potem se mi eště on pochvalil svojim novym
objevem, nadhernu rezatu vysokoškolačku, chitru jak Emdea 2020, skvělu a
oryginalni robu. Jak sem slyšel oryginalni roba, něvim čemu mi před očami
naskočila ta dredata mladeţnica z prestyţni fakulty a němoh sem tu přectavu
dostať z paly ven.
Jak sme zaplatili a vyšli, zarazylo mě, ţe sme nězahli k Domu pijonyru, tuţ sem
zaplašil myšlenku, jak Ladik vybira bruki z dredu svoji nove robki a začal sem
zyšťovať, kaj to vlasně iděme. Enem se tajemně usmjal a pry uvidim. Jak sme
zahli na Prokešak, začly mi v pale šrotovať kolca, ale enem tak pomaly. Tušil
sem, ţe papirove letadla asy něbudu.
Na schodach do radnice začnul vykladať, ţe chista jakusyk reportaţ a ţe by ho
zajimal nazor prosteho občana a jakesyk dalši dřysty prdy. Jak sme vlezli do
haly, rozhliţal sem se a tam pět prosklenych stolku a v kaţdym slibovane
modely. Ale ţadne letadla, ţadne tanki, ale to, co ma vyrosť na te zelene luce,
jak kdysyk stala koksovňa Karolina. V duchu sem mu nadal do hovad, bo jak
sem nědavno viděl luskať prstami ostravskeho Nejvyšiho v kisni tu mezy tymi
modelami, zařek sem se, ţe tu něvkročim. Chvilu mi eště mazal medovinu kolem
pysku, ţe muj nazor je fakt duleţity a tak sem se to šel pořadně prohlednuť.
Tu posledni, oranţovu, něvyraznu, sem hned vylučil z kola, bo to asy kdosyk
odevzdal na posledni chvilu. Celkem se mi zalibil ten navrch, na kerym bylo
hafo stromku a travy. Hned sem se spoměl na Michala ze zakladki, kery měl
doma panel s tetečkami a teţ tam měl take male stromki. To se mi dosť