Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

doma zlomila prvomajove mavatko a Stezku mi na měsyc zakazala. Potem uţ to
jaksyk něnavazovalo.
Počkal sem, aţ přyjdě bliţ a uţuţ sem se rozmachoval, ţe bych ho bechnul přes
pysk aktovku a tym bych změnil jeho pryjoryty, ale naraz se mě zoptal, esli
němam jakusyk tu korunu, bo maju posledni zvoněni. Neţ mi zecvakly všecke
relatka, dorazyl zbytek partyje - asy rytiř a asy eletrykař z te bradavičnate školy.
No a ten v te pemprsce - tuţ to byl ten gimnasta, co nosy děckam darki. Tuţ
měl synek namale, bo jak bysem ho chrapnul přes pysk aktovku, v kere sem měl
flašu ferneta, tu umělu namalovanu krev by uţ něpotřeboval.
Hrabnul sem do šrajtofle a dal im paru drobnych, bo se eště pamatuju, jak
chodila naša třyda a ţebrala po luďach drobne - pry na maturytni večirek -
guvno! Zmazali sme se eště to odpoledně jak komiňařova roba Jarynu za štrnasť
korun z nědaleke zeleniny. To byl taki mošt pro němajetne (ti nejchudši pili
okenu). Rano z teho syce bolela pala tajak by člověk usnul ve zvonicy, ale jak to
něpřehnal a včas to ohřate vyhodil na travu nebo chodnik, rano mu bylo fajně.
Tryjo poděkovalo a valilo obirať dalšich spoluobčanu. O dvě ulice dal sem
potkal dalši grupu. Mikulaš, dvě strašidla, jeden s baťohem na řbetě, jedno cosyk
divneho v maskačach a z jakimsyk chlupatym volkmenem na ušach a k temu
synek v drese pijonyra. Tuţ jasne, ţe se teţ chtěli odpoledně trochu občerstviť a
nědejtě im, jak matě, no ni? Mladi vpřed! Za dalšim rohem dvě fajne mladeţnice.
Jedna se mi celkem pozdavala, ale segra semtam pravi, ţe mi se pozdava všecko,
co ma sukňu a neni to ze Skocka. Jak se mě ptala, esli něchcu přyspěť, jaksyk na
mě pomrkavala pravym okem. Chvilu sem se myslel kdovico, ale jak to robila,
aji jak sme se rozlučili, docvaklo mi, ţe to budě asy přerušeny nerv a ni laska na
prvni pohled.
Zbytek dopoledňa sem se fajně bavil tym, ţe sem na dalku hadal, co za dalši
maškary mě poprosa o přyspěvek na opicu. Potkal sem paru fodbalistu,
uklizečki, jednu barbinu, Pinokija s frňakem jak by se šňupnul Vijagry, lyţařa a
dokoňca aji takeho maleho pajtaša, kery jak by vypadnul z vrchniho patra
radnice, ale ten je jediněčny a něnapodobitělny, tuţ to moţna byl ten oryginal. Za
to dopoledně sem uvalil chechtaku jak za dvě flaše meruňki.
U dochtora v čekarni sem něbyl dluho, bo na potvrzeni člověk naštěsti němusy
stať frontu s duchodcami, ale aji za tu chvilu sem se vyslechnul tak ze šesť
stranek z kniţki "Domácí lékař - ordinuj si sám". Jak se ta jedna babka, kera
popisovala druhe babce svoje hnisave bolaki na nohach tak ţivě, ţe sem se ich