Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

vecko a ni sklad kramu na vařeni - šak take velke keramicke konvice se něrobja,
no ni?), začnul se tak divně tlemiť a vykladať mi, ţe ta prostředni bloncka se mu
moc libi a ţe by s ňu chtěl domluviť rande.
Hrali sme dal, roby objednaly zelenu aji nam, bo se im v šipkach dařylo. Jak uţ
začinala byť šipkovana něbespečna, bo ty dvě nejmladši začly ze srandy hazať
po sobě ("...kdo trefi pušapku, ma sto bodu..."), Blanka zašla za recepčni,
barmanku a dysţokejku v jedne osobě, esli by nam něpustila cosyk pomalšiho na
sklidněni z teho dţuboksa v rohu. Potem mě lapla za pazuru a bo se mi trochu po
tych pivach s tu zelenu rozladila navigacyja, motali sme se po linu jak dva hluši
nětopiřy. Blanka mi přy tym vykladala o Adamovi, ţe uţ je tak dluho bez roby,
ţe mu semtam z teho šibe a ţe temu je tak protivny a ţe ji vykladal o te bloncce,
co pravě trefila dţuboks a esli bych se s ňu nězatancoval a nědomluvil ji to s
Adamem, bo on je v jadře strašně něsměly synek. Podival sem se na teho
něsměleho synka, kery se pravě rozetřel pěnu z piva na pysk jak fusy a
pobekaval na roby, ţe je Santa a doněse im darki a pravil sem se, co bych
nězrobil pro moţna buducy familiju, no ni?
Zašel sem přy dalšim pluţaku za tu robku (Maruška se menovala) a snaţil sem se
ji vysvětliť, co po ni chcu. Kajsyk se seplo špatne rele, bo mě jaksyk zle
pochopila a začla mě omacavať jak poliš podezřeleho. Hned mi zecvaklo, ţe to
se asy něbudě pozdavať ani jednemu z mojich spolunocleţniku, ale vypadalo to,
ţe se teho ani jeden něvšimnul, bo Adam pravě bavil kolektyv tym, ţe se
natahnul na palu červeny poddupnik, aby byl eště dokonalejši Santa a Blanka
pravě objednavala dalši zelenu. Poděkoval sem za taněc a šel rači ku stolu a
nahazal do sebe pul pytla kobzoli. Adam šel přemluvať recepčni, barmanku,
dysţokejku a kostymerku v jedne osobě, esli se moţe pojčať ten červeny zavěs
jako plašť. Naraz sem vystřyzlivěl, jak sem ucytil ruku na dupě a Blanka seděla
naproti. Ruka bludila jak turysta bez buzoly a ja sem nětušil, jak reagovať. Pravil
sem, ţe musym na vecko, ale bloncka to pochopila jako vyzvu a vystartovala za
mnu. Před dveřami se kolem mě omotala jak motorkař kolem slupa ve
stoosumdesati, začla mě oblizovať jak děcko cukrovu vatu a neţ sem se stačil
odervať, stal přede mnu nasmoleny Santaklaus, kery řval "segra, poď se podivat
na toho svojeho darečka".
Někere věcy něvysvětlitě.
Přespal sem, zalomeny jak paratko v zubu, v křesle proţranym molami v
mezypatře, bo naš pokoj byl celu noc zamknuty. Jaksyk sem počital s tym, ţe
dom pujdu asy pěšobusem, ale eště před snidaňu zešla chladna dvojka k autu,