Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

"Ostravak existuje!"
Kdo se skrývá za pseudonymem Ostravak Ostravski, je předmětem dohadů. Po
internetu se jeho fanoušci na chatu trumfují - padají tu takové návrhy, jako ţe
Ostravakem je ve skutečnosti tiskový mluvčí fotbalového Baníku Ostrava, nebo
snad dokonce sám Jarek Nohavica. Moţná Ostravak vůbec neexistuje a je to jen
stylizace nějakého spisovatele, moţná je spisovatelů i víc, třeba tu byly knihy
dokonce dřív neţ internetový deník, který jen poslouţil k reklamě. I to je
interpretace, která se nabízí.
"To není pravda. Rukopis jsme dostali aţ poté, co deník vycházel na internetu.
Autor rozhodně není spisovatel, neţiví se psaním, není to ani ţádná veřejně
známá osoba," tvrdí Marcela Stehlíková, šéfka ostravského nakladatelství
Repronis, kde Deníky Ostravaka vycházejí. Jeho občanské jméno je uvedené ve
smlouvě a zná je pouze ona, osobně ho nikdy neviděla. "Spolupráci jsme
konzultovali mailem, smlouva přišla poštou," říká Stehlíková.
S jeho tvorbou se prý seznámila na internetu, oVánocích v roce 2004 tam
Ostravak zveřejnil první povídku. Zalíbily se jí natolik, ţe mu napsala a
přesvědčila ho, aby začal deník vydávat kniţně. Loni v dubnu vyšel první díl,
pak rychle další dva.
Stara bedla porazil i Zemana
Malé ostravské nakladatelství se tak proslavilo a přišlo si na zajímavé trţby.
Všechny tři díly se umístily mezi dvaceti nejprodávanějšími tituly v Česku. Jen
za minulý rok zmizelo z pultů 75 tisíc knih Ostravaka. Úspěšnější byly uţ jen
Zemanovy politické šlehy Jak jsem se mýlil v politice. A nedávno vyšel čtvrtý
díl, i ten jde velmi dobře na odbyt. Co je na Ostravakovi tak lákavé? Je zábavný -
píše vtipné příhody. Je osobitý - pouţívá ostravské nářečí. Je tajemný - nikdo ho
nezná.
Píše o sobě i o vztazích v rodině. Je typický outsider, nedaří se mu námluvy, má
"depku". Pořád mu volá matka, štve ho šéf v práci, je nešika a bojuje s moderní
technikou. "Asy sem uţ stara bedla. Něumim zbaliť robu, ani byť zbaleny. Za
paru roku mi budě štyrycet. Zustanu na věki sam!" stýská si v jedné povídce.
Čtenáře láká i jeho jazyk. Píše podle toho, jak se mluví v Ostravě a okolí.