Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

třyluţaki, tuţ sem se ich zamluvil obě, pro zycher. Nakupil sem ţradla na štyry
dni podle Blančineho zeznamu. Kupil sem dva karabače, bo co jak tam nězeţenu
vrbu a nebo mě na stare kolena chitně Alzhajmer a ja se něspomenu, s kolika
prutku a jak se vlasně robi? V duchu sem se přectavil, jak Blanku valime po dupě
s Dankem karabačem zrobenym ze třy prutu, izolepy, kusku zvonkoveho dratu a
dvuch hmoţdinek a oklepalo mě. Ty dva karabače sem schoval ku rezervě.
Všecko klapalo jak hulki na abituryjenckim srazu po štyryceti rokach, aţ se mi to
zdalo podezřele. A teţ ja. K večeru volala Blanka, esli sem kupil beranka, bo jak
idě o tradyce, Danek to ma naštudovane od a do zet. Tuţ jasne, ţe někupil, ale
šak to moţeme kupiť v patek cestu, no ni? Začla uvaţovať nahlas, ţe v patek
kaţdy budě v obchodach a ţe tam budu řady a ţe na tu chajdu přyjeděme pozdě a
kdovi esli vubec eště beranek budě a ţe něchať plne auto bebechu na parkovišťu
je něbespečne a podobne duperele. Roby zasmolene, pravil sem se cestu k felině,
jak to enem robja, ţe dycki maju to, co chcu? Lapnu do feliny, strčim klič, zapnu
světla, bo inač něstartuje, otočim ... a ticho.
A do štajgrove řytě! Co se robi? Tuţ děvucho moja štyrkolcova, přecy mě den
před cestu něvykiveš. Tolik sme teho spolu zaţili. Dychej, dychej! A jak včil
zeţenu tu velikonočni ovcu? Chvilu sem čuměl pod kapotu, krutil dratami od
sviček, vytahoval měrku na olej, pohmatem skontroloval kabliki, jeden se mi tam
zdal navic, tuţ sem chvilu dumal, ţe ho vyrvu, ale nakoněc sem se to rozmyslel.
Nic, ani ťuk. Rano na šichtu a odpoledně valime, tuţ co včil a co potem? Zavolal
sem tu novinu Blance. Překvapilo mě, ţe s ňu něbechlo o zem, ale pravila klidně,
ţe se mi za chvilu ozve. Štvrhodiny sem chodil kolem feliny, střydavo oteviral
kapotu, tahal za dratki, nastupoval, skušal startovať, aji kufer sem odevřel, ale
nic. Potem tydlifon. Blanka volala, ţe to zařydila inač a ţe moţu isť klidně dom
chrnět. Jak sem se zoptal, esli mi něpovi, jak to zařydila na dalku, aby moja felda
oţila, pravila enem, ať ju čekam v patek po šichtě nachistany s věcami doma. Ţe
uvidim. A teţ sem viděl.
V patek zvonek, dole beemve a vysmjata Blanka, Danek a ta chodicy reklama na
slunečnicovy olej. A kurnik šopa, tuţ to mam za to, ţe sem jako maly gizd tahal
za copy na piskovišťu Mařku Tomisovu. Včil se mi to vraca. Snes sem dolu
všecke bebechi, pozdravil se s Adamem stejnu kuřy řyťu tajak on se mnu a
něnapadně sem přendal ty dva karabače od rezervy do jeho kary. Blanka mi
nadšeně vysvětlila, ţe "bráška" byl tak hodny, ţe nas tam zaveze a bo něma
program, aji tam s nami zustaně, esli budě volno. Tuţ to je fajne, hned sem se
těšil vic. Ale co, pravil sem se, zrobime jakisyk ten vylet po okoli a neni boha,
aby sebu nějebnul z jakesyk vysoke skaly, no ni? Neţ sem vlez do te jeho