Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Metryksa - Nědotknutělny - bo přemluvam synovca, aby se něţenil. Segra tahla
dom dvě plne igelitki a za sebu dva poškorpene gizdy, keřy se dohadovali, co se
narodi upřymnemu. Maly vykladal, ţe jasne ţe synek, aby měl s kim hrať fodbal
a mala řvala, jak by hrabla holu ruku do fryťaku, ţe chce holčiči miminko, bo
inač to vyměni s Janičku ze školki za Barbinku-prynceznu.
Blanka uţ byla nachistana, Danek oblečeny a tak sme vyrazyli po obchodach.
Cestu sem z Blanki tahal, co ţe mi to přypravila, ale byla tajemna jak strypterka
v sarkofagu. Uţ sme byli skoro u Brodveje, tuţ sem se v duchu zaradoval, ţe to
moţna budě jakasyk ochutnavka, ale jak změnila směr do drogerki, splasknul
sem jak kdyţ Ţelezny trefi přeţranu rybarku.
Daneček zaparkoval u pracych prašku a začnul celkem nahlas skumať, kere su
besfosfatove a kere ni. Blanka mě tahla k regalu se smradlavymi vodami. A
kurnik šopa! Neţ sem stačil řeknuť "Ja tě počkam tam u regalu s novinkami z
Vulkanu", začla mi chlistať na předlokti ze všeckich tych malych sklenek, na
kerych bylo napsane TESTER. A jak by to něstačilo, eště mě nutila k temu
čuchať a vypadala nadšena. Moţna sem stratil čuch, ale všecko mi to smrdělo
stejně. Tuţ pitralon to neni. Celkem pozdě mi docvaklo, co asy od ni dostanu k
prvnimu maju a aji mě to zklamalo. Tuţ voňavka přecy neni darek pro chlopa, no
ni? Ale ona furt svitila jak provazolezec na eletryckich dratach a vyzvidala, kere
mi voni nejlepši, tuţ sem enem tak nazdařbuch ukazal na jednu tu sklenku, bo se
mi nejvic libil obal. Blanka se rozesmjala, ţe pry to byl jeji favoryt, drapla mě za
pazuru a tahla mě k pleťovym maskam, bo pry se všimla, ţe se mi posledni dobu
robja pupinki. Mi a pupinki? Či sem mladeţnik? Ten jeden jebak, ten se tak
enem tvařy, ale ve skutečnosti to mam od holeňa. Všecko se to ve mě naraz
přeplo do reţimu "Všecy mě smola" a v jedne dluhe větě sem ze sebe vysypal
svuj odvěki odpor k všeckim tym kosmenautyckim sračkam. Asy sem se to měl
povědět enem v duchu, bo Blanka nasadila - temu něbudětě věřyť - kuřy řyť jak
Jaruna. Do štajgrove řytě, kaj se to ty roby uča, ţe to umja všecke? Danek
mezytym dostudoval fosfaty, poučil prodavačku, kera vypadala, ţe brzo proskoči
vykladem, ţe to niči ţivotni prostředi a přyšel se zoptať, esli pujděme na
zakusek. Blanka odpověděla jak by seděla dvě hodiny v mraţaku, ţe stryk
spěcha dom, tuţ ho něbuděme zdrţovať.
Semtam mi to mysli jak podchlazenemu eskimakovi, ale to mi zecvaklo hned.
Lapnul sem Danka, vyhodil ho do vzduchu, pošeptal mu, ţe přyště se spolu
naučime plesť karabač, s Blanku sem se rozlučil tajak s cyzy a valil na lokalku.
Dom se mi ale po te akcyji nechtělo, tuţ sem vystupil na Stodolni a šel na jedno
do Rady, bo sem tam uţ dluho něbyl. Povečeřal sem nakladany hermelin a jak
sem zehryz posledni kusek chleba a utřel se pysk, vlez dovnitřku David. Teho