Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

člověk zabrzdiť, musel šlapnuť dozadku a jak pravě něpřeskočily kule v loţisku,
aji zastavil. A na takim ţďorbu sem se měl naučiť jezdiť.
Tuţ pravda, jakesyk zaklady uţ sem měl, bo raz mě něchal jeden bohatši kolega
ze školy svezť na svoji favorytce. Ujel sem tak ze dva metry, neţ sem aji s kolem
bechnul do křaku. Hned přyletěl, dal mi do pysku a pry, čemu sem mu něřeknul,
ţe něumim jezdiť a ať to navalim, bo mu to odřu. To bylo cosyk. Kolo lehučke
jak aštverka pauzaku, fajně bzučelo, jak jelo a ta pěkna modra barva. Paru nocy
sem stravil tym, ţe sem se přectavoval, jak mě jeho familija adoptuje a on potem
nahodu umře přy padu ze schodu...
Tu tatovu ukrajinu sem po prvni izdě přemenoval na buchar, bo jak sem z ni
dřystnul na zem, zrobila taki zvuk, kery mi přypoměl, jak sme byli ze školu na
ekskurzyji v Tatrovce, kaj lisovali bebechi do kabin. Ze začatku sem skušal
vylezť na ten ram, ale bylo to vysoke jak ţirafa na ţebřu, tuţ sem od synku z
vedlejšiho baraku odkukal taku metodu. To stě prostrčili pravu nohu zleva skrz
ram, poloţili ju na pravu šlapku, odrazyli stě se a skruceni jak banan stě jeli. Jak
se zadařylo, ujel sem tak z deset metru a vystupil na stejne straně, jak sem
nastupil. Jak se nězadařylo, vzal mě balanc napravo a to sem potem věčinu musel
čekať v dosť nědustojne poloze, aţ kolem kdosyk pujdě a vymota mě z teho
bestyjstva ven.
Ale byl sem vytrvaly. Něvzdaval sem to aji přesto, ţe sem v kolenach nosyl dom
šutru, ţe bysme se mohli zaloţiť štěrkovňu. Nakoněc sem tu bestyju divoku
skrotil a sluţila mi fajně aţ do šesnasti. To se mě asy mamě zţelelo, bo se
mojemu bicyklu řechtal aji ten pohlupavy Marek z protějšiho baraku, kery nědal
v jedenasti dohromady větu a věčinu enem hikal, a donutila fotra, aby odloţil
jakesyk ty chechtaki z premiji a kupil mi pořadne kolo. Tuţ jasne, ţe někupil
nove, bo na to byly pořadniki, ale od kerehosyk kolegi, pry lehce ojete. No aspoň
uţ to něbyla ukrajina, ale eska. Syce damska, s dvumi šikmymi rulkami, ale zas
se na to dalo lechko nastupovať.
S tym sem teţ zaţil fajne věcy. Pamatuju se na ten den, jak sem na haldě našel
stare berany a vyměnil sem ich za ty damske řyditka. Naparoval sem se jak
ţehlička, bo krom tych rulek uţ bylo skoro něrozeznatělne od favorytki. V
jakimsyk magazyně sem potem viděl fotku bicykla bez blatniku a byl sem z teho
vedle. Tuţ to musym mět teţ! Akurat ţe jak sem chtěl dať pryč předni blatnik,
levy šrub byl jakisyk zarezly a něšel, tuţ sem chvilu jezdil s napul uvolněnym
blatnikem, neţ měl foter čas a pomoh mi to odervať. Na to němam dobre
spominki, bo sme se synkami robili zavod na naši dluhe ulicy a ta bestyja
plechova se rozhodla v nejlepšim, ţe skusy, esli by ji něbylo lepši mezy špicami.