Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

snopliť u babki. Se snoplem rozmazanym po pysku se ku mě naklonil a
zachrchlal mi do ucha, ţe esli všecko dobře dopadně, teţ budě stryk. Snaţil sem
se zbytek navštěvy nědychať, bo mi stačilo tych paru dni s bacylem a
penycylinem doma. Ale vidim, ţe upřymny něleni a postupně zpracovava celu
familiju.
Obě roby se do mě potem svorně pustily a pry, ţe bych se fakt měl s tym
zamilovanym gizdem eště raz podřystať, ţe jak se to promyslim a dam do teho
jakusyk tu psychologiju, tuţ na mě určitě da. Zas mi bliknul před očami ten syr v
piksli. Snaţily se pulhodiny a byly fakt přesvěčivě jak ten maly plešaty pajtaš z
telešokingu, bo sem nakoněc uvěřyl, ţe sem jediny, kdo to dokaţe zvladnuť.
Segra potem uţ spichala dom, tuţ se rozlučila s tym, ţe zytra beztak přyveze aji
malu, bo ta jak zysti, ţe bracha se vala šumki u babki a ona musy do školki, paru
hodin autohipnozy a uţ je teţ nascypana.
Něchal sem se zavezť před barak, bo tym bilym sajrajtem se mi něchtělo isť. V
kaře sme ponadavali na počasy a teţ sem se zoptal, esli segra nězna tu Adamovu
Evu. Zatvařyla se jak prodavačka pět minut před zaviračku a pry ţe trochu. Uţ
segru paru roku znam, tuţ mi bylo jasne, ţe jeji "trochu" znamena, ţe vi všecko o
ni, o jeji familiji, zna všecke nemoce prodělane v mladi, seznam kamošu a
kamošek, co a kaj robi, jake měla daňove přyznani a počet krevnich destiček.
Tuţ sme chvilu poseděli v autě, bo segra něchtěla isť navrch (nevim čemu - šak
sem v ponděli aji povysaval a ten tvaroch, o kerym sem se myslel, ţe to je
scyply šťur, uţ sem teţ vyvětral) a něchal sem se povykladať, čemu ho Eva
opustila. Nic sloţiteho, raz mu vzala zvonicy tydlifon, jak ho zapoměl doma a
neţ se přectavila, vyslechla se jakisyk zajimavy monolog jakesyk roby. Chvilu se
myslela, ţe to je omyl, bo to bylo jak z takich tych drahich inzeratu, co su v
Plesku aji s obrazkem (tuţ ni, ţe bysem to sam skušal - vykladal o tym raz ten
vul Vilem na šichtě) a jak se zoptala, kdo vola, roba začla koktať a potem to
poloţila. Někere věcy něvysvětlitě. Do tydňa byla přestěhovana aji s malu u
mamy. Rozvod proběhnul v klidu. No vida, tuţ zajimavy chachar ten Adam, to
se mi moţna raz budě hodiť.
Jak sme se lučili, enem se povzdychla, ţe jak se přectavi, ţe budě mět skoro
stejně staru snachu, naskakuju ji na řbetě bolaki jak arašidy. Jak sem lez do
vytahu, zařeknul sem se, ţe ji s tym fakt skusym pomosť a esli se mi to podařy,
uţ ode mě nic nědostaně k narozkam ani pod stromek.
Doma sem skusyl prozvoniť upřymneho, kery asy něbudě tak hlupy, jak se zda,
bo jak to vzal, hned se zoptal, esli sem byl zas u babki. Jak sem mu po pravdě
řeknul, ţe ja, poptal se, kdy ţe mu zas budu promluvať do barumki. Na to něbylo