Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

zrobiť po jejim. Nakoněc sem suhlasyl, ale enem proto, ţe se prořekla, ţe ma
napečenu makovu babovku.
Odpoledně sem se navlek jak na lyţe, přes pysk sem se omotal šalek, ať bacyly
němoţu ven ani dovnitřku a přyskokami sem se přesunul tych paru ulic k našim.
Cestu sem se rozhliţal, esli něpotkam kontrolora, ale nevim, esli choďa po ulicy
s cedulu na krku "kontrolor chorych".
Mlady dorazyl kolem dvuch a jak viděl v obyvačce segru a mě, pochopil ţe tych
pětset se nězarobi a chtěl hned valiť pryč, ale mama stihla zamknuť a bo je
viditelně sylnějši, lapnul upřymny v obyvačce na řyť a robil, tajak by se
něchumelilo. Chvilu do ňho obě duly jak do ucpane tuby, ale všecko marne.
Začnul mleť, ţe ona je ta prava a jedina a ţe se ju veme kdyby hrom na hromě
jezdil. Mama potem duleţitě pravila, ţe pujdu se segru zrobiť kafe a ţe nas
něchaju se strykem samych a mrkala přy tym na mě, jak by ji do leveho oka
vletěl kolibřyk. Tuţ kurnik šopa, či sem jakisyk seksuzoolog?
Chvilu sme enem tak mlčeli, chvilu podřystali o fotbale a o škole, potem sem se
zoptal, jak vypada a on začnul basniť. Ţe je švarna jak obrazek, ţe ma vlasni
kvartyr, ţe to děcko vubec něvadi, bo aspoň něbudě muset čekať aţ budě jeho
vlasni velke a moţu spolu robiť ruzne capiny, no dřysty prdy stara babo. Jednym
uchem mi to šlo dovnitřku a druhim ven a myslel sem se o tym svoje. Nakoněc
sem to asy podrbal, bo sem spiš enem tak do vzduchu, jak jemu, pravil, ţe ať se
rozhodně jak chce, mama ani babka mu to stejnak něschvala. Asy slyšel enem to,
ať se rozhodně jak chce, bo naraz byl v přecyni, zahulakal do kuchině, ţe stryk
ho v tym podporuje a neţ mama vybrala zatačku, vytahnul ji klič z kabatu na
věšaku a byl v dupě.
Mama se roščilila, ţe za všecko moţu ja, ţe ani rozmluviť synkovi capinu
něumim, eště ho podporuju, a neni se co diviť, jak mě němoţe mět za vzor, bo
ţiju teţ jak něpodara a ţe za jeho zkaţeny ţivot budu mocť teţ ja a co to zplodila
za gizda a kaj ma ty praški na srce. S děckeho pokojika sem slyšel pochechtavať
se fotra. Segra enem přyzvukovala. Kdyby to šlo, aji by mi přyšily, ţe sem ho s
tu robu zeznamil ja. Pomaly to vypadalo na koněc navštěvy. Jak sem šel dom,
dumal sem, ţe vyhodim tydlifon a přelepim se dole na vchodě vizytku.
A tu slibenu makovu babovku sem ani nězkusyl.
30.03.2006