Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

ombonu rozedřeny krk jak bravek, co zeţral šmirgelpapir, a ze soli mě
natahovalo, enem sem prošel kolem kuchiňske linki, rozhodnul sem se to vyhnať
inač. Slivku doma němam, tuţ sem se stavil za fotrem. Byl celkem rad, ţe se
moţe s kimsyk podřystať o plejof a rad se se mnu rozdělil. Jak sme byli tak v
polovině lečebneho procesu, dorazyla mama z obchoda a pry, čemu zas
chlaščeme. Vysvětlil sem ji, ţe u mě je to ze zdravotnich duvodu a u fotra z
preventyvnich. Hned mi začla hmatať na čelo a pry, ţe sem jakisyk horki.
Dokoňca mi aji nacpala pod pazuru teploměr. Jak po pěti minutach mrkla na
rtuť, jaksyk divně se zatvařyla a chtěla mě rvať hned do luţka, bo dom pry určitě
nědojdu.
Jak sem viděl třycetosum pět, zrobilo se mi zle. Naraz sem měl vyschle v krku,
němoh sem polykať, motala se mi pala a chvilu sem zauvaţoval, ţe tam fakt
zalehnu. Foter zahnal mamu, kera se přehrabovala v domacy lekarni, na kere byl
přeškrkany napis Baťa a fixem tam byl načmarany červeny křyţ. Foter pravil, ţe
na co praški, šak sem po nim a to chce chlopske řešeni a začnul ve spiţce shaňať
med, ţe ho svařy s tu slivku. Přy přectavě takeho dryjaku sem mu rači pravil, ať
mi oboje odleje, ţe se to vemu a zrobim doma. Mama mi nabalila jakesyk ţradlo
a paru plat s aspirynem a eště se raz přeptala, esli něchcu zustať u nich. Tuţ či
sem maly harant? Do druheho dňa se vyleţim a budě dobře, no ni?
Dom sem se doplazyl utahany jak chřestyš s pětikilovym zavaţim na chřestidle.
Rači sem se hned přeměřyl. Třycetdevět jedna! Kura, umiram! Mrknul sem do te
mamine igelitki na ty praški. Nejčerstvějši byly z roku devadesat sedum. No ja,
mamine pravidlo, ţe praški se němoţu skazyť, bo su lečive. Tuţ rači scypnu
přyrozenu smrťu.
Převlek sem se, zabalil se do peřyn a snaţil se ovlivniť horečku pozytyvnim
myšlenim. Tuţ to něbyl pravě nejlepši napad, bo pod tu duchnu bylo horko jak
na Enhačku přy odpichu. Jak sem se odkopal, zas mi byla za chvilu zyma. Tuţ to
je na guvno, střydal sem to a dufal sem, ţe to zaspim. Po hodině sem se probral z
polobezvědomja a bylo mi horši jak před začatkem moji samolečby. Ani hlad
sem neměl, tuţ to je co povědět.
Chvilu sem dumal, co by mi asy zrobily ty mamine leki. V tym polospanku sem
se sam sebe přectavil, jak se to ve mě genetycki pomicha a ja pojedu na šichtu se
štyrmi pazurami, jednu nohu a tykadlem a nikdo mě něpusti lapnuť. Kura, neměl
bych zajsť do dochtora? Vlez sem se pod zymnu sprchu, to mě trochu ochladilo a
zalez sem zpatki do luţka - s domacym lekařem. Tuţ co, to je dědictvi po
prababce a přecy nejsem inkvizytor, abych se zbavoval starych bichli palenim,
no ni?