Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

vlek něvypadal moc bezpečně, ale s tymi Jandovkami se něšlo z te řady otočiť a
ludě za mnu začli brblať, esli mi něšibe. Něbylo zbyťa, musel sem se zakotviť.
Prvni pokus nědopadnul moc slavně, bo sem myslel, ţe ta kotva je enem pro
jedneho. Chlop, co se dral vedle mě, se tvařyl jak Jaruna po Kinestaru, jak sem
drapnul kotvu a snaţil se jednu špicu strčiť mezy nohi. Cele štyry metry, co mě
to posmykalo, se tlemil. Eště ţe Blanka uţ ma Danečka, bo po tym něvim, esli
eště raz cosyk splodim. Vkleče sem se skusyl vratiť zpatki a podrazyl sem lyţe
temu vysmjatemu chlopovi, kery mezytym nasednul na dalši kotvu s jakusyk
nastrojenu robu. Jak dlaţdič. No něbudu to prodluţovať, napoštvrty raz sem
lapnul vedle jakesyk Polki, kera celu cestu dřystala cosyk o svojich děckach.
Moc sem ju něvnimal, bo sem měl co robiť, abych to ustal.
Nahuře sme se trochu povalali, bo vystupovani je teţ fajna sranda. Enem sem se
doplahočil na kraj te kolme stěny a začnul se v duchu modliť, zastavila u mě
smykem Blanka. Chtěla to sjet se mnu, ale pustil sem ju napřed, bo mi naštěsti
vypla lyţa. Jak sem se posbiral ze země, projel kolem Kamil, ale naštěsti se mě
něvšimnul, bo sem splyval s okolim. Chvilu sem vyhliţal Frantu, kery mě měl
proškoliť, ale nikdě něbyl. V duchu sem se převykladal štyrykrat otčenaš a jak
sem viděl zas skoro vystupovať Blanku, odţduchnul sem se. Šak co se mi moţe
stať, no ni? Jak se to rozjelo a udrţovalo to aji směr, uklidnil sem se a aji se mi to
začlo libiť. Nakoněc aji budu lyţovať pravidelně. Tuţ ale vydrţelo mi to do
prvni muldy, takţe asy deset metru, potem sem asy deset metru letěl a skončil
sem pyskem ve sněhu. Lyţe aji s nohami eště kusek jely. Fajny pocyt. Tajak
kdyţ se vam kdosyk snaţi zlomiť hnatu. Jak sem se zas otřepal, bo ja sem
nězmar, projela kolem Blanka, tuţ sem chvilu robil něviditělneho.
Ani nevim, jak sem se vlasně dostal dolu, ale parurazy mi proběhnul před očami
cely ţivot. Byl sem dolamany jak tatranka v michačce. Blanka projela tak
zešesťrazy a Fanuš furt nikdě. Jak sem se doplahočil ku vleku, viděl sem ho stať
kusek vedle a oblbovať jakesyk třy mladeţnice. Vypadalo to, ţe eště nejel.
Vysvětloval im cosyk na svojim vazaňu. Chtěl sem se kajsyk schovať, ale jak na
potvoru mě odchitla Blanka a dotahla mě na kotvu. Něchapu, jak se ji podařylo
mě na tym napoprvykrat udrţet. Druhi a posledni sjezd byl eště horši jak prvni.
Ten svah, kaj sem jel poprve, se mi zdal jakisyk přeplněny, tuţ sem skusyl ten
druhi od vleku. Tam mě aspoň nikdo něuvidi. Po prvnim skoku mi docvaklo,
čemu tam neni ţadny lyţař. Teţ tam mohli dať cedulu "Enem pro snouborďaki",
gizdi jacysyk, no ni? Dole sem poděkoval překvapenemu Frantovi, kery se eště
od tych rob něhnul, za školeni, zezul Jandovki a odšmatlal do restaurački na
svařak. Jak sem viděl sjiţďať fajne oblučki teho navaleneho Leška, docvaklo mi,
ţe lyţař ze mě asy něbudě.