Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

chtěl zavolať odtahovku, naraz to chitlo. Zničehonic. Budu museť se segru večer
trochu podřystať.
Před robotu uţ stala Karosa s nastartovanym motorem. Banda uţ seděla
vevnitřku a šofer na mě hleděl jak buch pomsty. Honem sme naloţili naše
bebechi a nastupili. Jak sem nastupoval ja, zamumlal cosyk o tym, ţe tu naftu mu
proplatim. Tuţ či sem šejk, či co? Cesta celkem uletěla, zvlašť tym, keřy se
posylňovali Kamilovu domacy slivku od jeho bratraňca z Moravy. Ja sem se
enem srknul, bo sem před Blanku nechtěl vypadať jak oţralec. Dumal sem, jak
budě lyţovať taki Lešek z reklamniho, kery pil jak Olvejs Ultra a v polovině
cesty začnul usynať.
Na Bilu sme dorazyli za štyry hodiny, bo jak člověk pije, tuţ to musy isť ven a
jak člověk moc pije, tuţ to musy isť ven vickrat. Na to je jednoduchi vzorec:
počet ludi v autobuse krat počet štamprli minus počet kilometru dělene celkovu
vahu ludi a počtem kol aji s rezervu. Jak sme zastavovali uţ asy popate, šofer
nahlas pravil, ţe to je horši, jak kdyţ vez před štrnasti dňami štyry druhe třydy na
školu v přyrodě. A to tam měli dvě děcka s chorymi ledvinami.
Na parkovišťu se někeřy vymotali jak motyl z kokonu. Leška musel řydič
vyvaliť z autobusa nasylim, bo leţel na zadnim štyrsedle a chrapal. Venku se
divil, kaj to je. Lapli sme věcy a vyrazyli k vleku. Blanka se enem usmivala a ja
sem se snaţil tvařyť omluvně. Štajger zajezdu nam kupil karty na vlek,
upozornil, ţe kdo něbudě v pět v Karose, idě dom na lyţach a šel se postaviť do
řady. Blanka se obula lyţe a divila se, ţe ja sem eště v butach. Pravil sem, ţe se
musym eště skočiť na vecko a ať jedě beze mě, ţe ju potem dohonim. Dumal
sem, jak to zařydiť, abysme se viděli aţ na spatečni cestě. Napadlo mě, ţe
podplatim fernetem Fanuša, kery měl nejpěknějši kombinezu a podle obdivnych
pohledu okolostojicych rob asy nejdraši lyţe, aby mě naučil paru tych fint, jak
sjet tu kadvojku aspoň tak, abych jel do špitala přy vědomi. Přyznal sem se mu,
ţe sem na lyţach stal asy patnasť minut na lyţaku kdysyk na zakladce, neţ mě
přeřadili do druţstva na udrţbu svahu. Pravil, ţe kaţdy jaksyk začinal a ţe to
určitě jaksyk zrobime. Enem ať klidně vyjedu navrch, on přyjedě hned za mnu a
proškoli mě.
Tuţ to se lehko povi, vyjeď navrch, ale jak? Ze svojich začatku na kolobutach
sem zvykly, ţe tělo jedě indě jak nohi, ale to se da aspoň ovladať. Ty
dvuapulmetrove lyţe, na kerych se asy učil mlady Janda skakať, jely enem rovno
a skustě brzdiť hulkami proti sněhu. Neţ sem se dostal ku vleku, bolel mě břuch
tajak by mě přepadla banda ťamanu tymi hulkami na ryţu. Jak sem viděl na tym
malym laně ty male pajtaški, napadlo mě, ţe bych to moh zkusyť rači tam, bo ten