Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Cestu do kantyny sem potkal sekretařku od řydi (tu chitru bloncku). Ta mi
natěšeně odšvitořyla jak přyhřata sykorka, ţe nejlepši lek na dluhu zymu je novy
chlop a zalibně se zahleděla na svuj novy tydlifon zavěšeny na krku. Tuţ nevim,
esli by mě chlop dostal z depresyje. A nova roba? Sem spokojeny s dosavadnim
modelem.
Jak sem potem volal segře, zdrbala mě, co ju otravuju, jak čuči na duleţity dil
seryjala a ţe mojich zymnich depresyji uţ ma plnu přepravku a ať idu robiť na
zahradu, ţe je třeba pomaly přypravovať na letni provoz a robota leči a kdovico
eště... Rači sem to zavčasu tipnul. Našim sem ani něvolal, bo na moju depresyju
by navalili aji tu svoju.
Na oběd bylo cosyk divne barvy, tuţ sem se rači moc nedival do taliřa a
pokračoval v reportaţi s chlopama u stolu a v okoli. Mirek se mi vychlamal, ţe
on ţadne take pocyty něma, ale u něho to je jasne. On něma skoro ţadne pocyty,
ani emocyje, bo všecke kaţdy den splachuje pěti dvanastkami a dvumi
štamprlami ferneta. O vikendu ma změnu, to se dava deset piv a pět štamprli. Ma
to tak kdosyk pěkně nalajnovany ţivot.
Michal to řeši tak, ţe jak je mu zle, napusti se vanu bublinkami, kolem postavi
svički, pusti fajnu muzyku a relaksuje. Všecy sme se na něho divně podivali, jak
bysme ho viděli poprvy raz a ja sem poloţil doplňujicy otazku, esli tam leţi
enem tak bez roby. Kamil se ho zoptal, esli mu fakt ku štěsti stači tolik vody.
Zdenek pravil na celu kantynu, ţe to je jakesyk divne. Michal něchal taliř
nědojezeny, pravil ţe sme hňupi a rudy jak zaniceny beďar valil pryč. Tuţ fajn,
ţe vime, co mu kupiť na narozki. Zbytek uţ potem moc nechtěl dyskutovať. Pry
jim ta zyma ani něvadi a podobne dřysty prdy.
Jak sem šel večer na jedno, po třetim sem se poptal eště bandy u okolnich stolu.
Jeden to řeši ţradlem. Jak to na ňho přyjdě, vali do nejbliši cukrarni a vykupi ju.
Akurat ţe uţ se něvidi ani na buty. Dalši se zavře do obyvački, naleje se viski a
vrhně se s Holmesem do patraňa. Třeti, taki mlaďoch, kery tam moc často
něchodi, take problemy něma, ale kdyby měl, zašel by se zahrať fotbal. A
posledni znamy enem poklepal na vnitřni kapsu saka, ţe tam ma male chemicke
kolegi, keřy dycki pomoţu.
Moc mudry sem z teho něbyl. Jak sem se motal dom, potkal sem znameho z
vedlejši ulice. Ten se prvni přeptal na moju otazku, bo mi asy napoprve
něrozuměl, ale potem pravil, ţe se ho nic take nětyka, bo ma na starosti bandu
mladych gizdu, kere kaţdy tyděň navleče do turystyckeho a lezu po lesach a