Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Ledva začla prvni minuta, foter na nas z obyvački zamaval flašku, ţe buděme
zapijať kaţdy gol. Po prvnich minutach uţ mi ledviny filtrovaly prvni dvě
štamprle a všecy sme měli taku tu fajnu fanuškovsku naladu. Potem se k nam ale
lapla mama, bo jak tam něbyla segra, neměla s kim dřystať v kuchini a furt ju
vyhaňať robiť obloţene chleby teţ něšlo. Tajak přy kaţdym zapase se prvni
něchala vysvětliť, keřy su naši, kaj je ten jeji Jarda, kaj je puk, esli hraje
Poborski a čemu tak všecy řvu.
Prvni třetinu sem jakţtakţ vydrţel. Slivka byla od fotroveho byvaleho kolegi z
Pezinka, s kerym se nachodili po rubaňach jak turysti po Beskidach. Tuţ pořadne
anystetykum. V přestavce sme dali dalši pulku, mama zdrbala pajtaše, ţe im
nědovolila čmarať vlajki na tryka a mohli sme pokračovať dal.
Druha třetina - to byla tragedyja a ni enem v kisni. Mama se furt roščilovala, jak
kerysyk z našich po ţduchaňcu sebu bechnul o led, nadavala Švedum, aţ se v
Ikeji pokladni křyţovaly, furt se ptala, čemu ten černy trestaněc furt hvizda na tu
pišťalu jak konvica a radila, co ma robiť a kaj ma isť. A to měla enem jednu
pulku, bo ju po dvuch boli ţlučnik. Ţadny odchod našeho hrača na trestnu lavku
něuznavala, bo pry to je něspravedlive a kaţdeho Šveda vyprovazala na trestnu
mavanim. Na koňcu druhe třetiny se nas po třystadevatnaste ptala, co to vlasně je
ten ofsajd. Jak o přestavce honem chistala večeřu, foter honem nalel po pulkach
aji jak nas ti ţluti pajtaši golama dosť zasobovali v třetině. Jak začla třeti třetina,
makak se sčuchnul s mamu. Syce se něptal na ofsajdy, ale všecko svaďal na
rozhodčiho a ostatni potvory a ţe jak by on piskal, tuţ by to bylo všecko lepši aji
bysme vyhrali. Vul tajak dycki. Tuţ ale stejnak bylo všeckim jasne, ţe naši hraju
jak po platu Belasponu zapitym okenu.
Po tym něštěsti sem eště u našich povečeřal, poslechnul sem se kusek fotrove
hororove pohadki O ztracenym haviřovi, keru povykladal na dobru noc gizdum a
chistal sem se dom. Spolu se mnu se zdvihnul aji švager. Chtěl sem isť o chvilu
spiš a zdrhnuť mu na schodach, ale asy mi to bylo vidět na gzychtu, bo se mě
drţel jak cukrova vata pleteneho svetra. Venku začnul dřystať, kaj zajděme
zapařyť, jak ma ten volny večer. Hňup jakisyk, ten ma skoro kaţdy večer volny,
bo o male se stara segra a jak je raz za čas dostaně na opatrovani, hned se mu
nabidně mama, ţe u nich moţu přespať. Beztak im ty pyski počmaral on.
Nakoněc mě přemluvil, bo mi chtěl řeknuť cosyk duleţite o Blance, tuţ sme zašli
na jedno do Bastyly. Asy se mi rozleţela ta slivka, bo sem se s nim aji shodnul,
ţe ten hokej je třeba zapiť. Kolem třeti rano z něho koněčně vypadlo, co mi chtěl
povědět o Blance. Pry je to skvěla roba. Tuţ fajn. Venku byla zyma jak v ruskim