Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

dopili prvni, hned maval na servirku jak regulovčik, ţe chce dalši. Tuţ buď ma
geny po fotrovi, nebo mě chce oţebračiť, bo se eště k temu objednal dva
naloţene hermeliny. Ja hermelin moc němusym, ale neţ sem mu to stačil řeknuť,
uţ do sebe valil druhi, bo pry měl hnusny oběd.
Jak měl plnu hubu, spoměl sem se, ţe se mam vlasně zoptať, co chce robiť dal po
škole, ale jaksyk sem to zdrbal, bo ze mě vylezlo "Eště fotiš stare roby?".
Zarazyl se v puli hryzu, hermelin mu v krku narost do velikosti tenysaku a bylo
vidět, jak mu to šrotuje v pale. Jak to stryk vi? Chvilu byl ticho, ale potem se
spoměl, ţe sem jeho oblibeny stryk a začlo to z něho lezť jak z chlupate deki. O
tym, ţe děvuchi ze školy ho smola, bo su mlade a pohlupave jak předni strana
Blesku, ţe se mu libja starši roby, bo su skušenější, pěknější a vůbec. Tuţ se jich
paru nafotil, šak to neni zakazane, no ni? Trochu mě tu upřymnosťu zaskočil, tuţ
sem enem mudře pokival hlavu, jak ten čokel na zadnim okně ve starych
škodovkach a potem sem se ho zoptal, esli mu něšibe. Dyť je v tym nejlepšim
věku, kolem same fajne mlade děvuchi v minysukňach, s vystřyhem aţ na břuch,
tuţ čemu čumi po starych? Začnul mi vysvětlovať, ţe to něpochopim, bo ony su
uplně ine. Ja sem furt ved svoju, ţe kdybych byl na jeho mistě, prohaňal bych
osumnastki. Na to on enem meknul "Šak maš Blanku..."
U ptaka se naraz ochladilo tak o deset stupňu. Chvilu sem dumal, jak se ho
opatrně zoptať, esli je do ni zamilovany, ale předběhnul mě, ţe pry uţ ho to
přešlo, ale ţe v tym listopadu mě chtěl zabiť. Myslel sem, ţe sem zle slyšel, a ţe
myslel sebe zabiť, ale bestyja mi to eště raz zopakoval. Tuţ sem se zoptal, čemu
se to rozmyslel. Beztak se mu v hlavě rozleţelo, jaki sem fajny stryk. No rači
sem se asy neměl ptať, bo dodal, ţe něvydumal, jak to zrobiť, aby se na to
něpřyšlo. Teţ mu pry pomohlo, ţe se naproti v baraku přystěhovala jakasyk
rozvedena bloncka s takim tym kudrnatym čoklem, co vypada jak mamine
klubka vlny napichane na jehlicy a uţ se parurazy dali do řeči, jak byl s kiblem u
popelaku.
Potem jaksyk zabava začla drhnuť, tuţ sem chtěl obratiť stranku a spoměl sem se
znova na rodinu zakazku - naplanovať mlademu ţivot po škole. Mlady se celkem
rozvykladal, ale mi furt litaly mozkotrony v pale kolem teho jeho zalaskovani.
Tuţ nikdy bych něvěřyl, ţe se s malym gizdem, kereho sem kdysyk učil ţluty
podpis do sněhu, polezu do kapusty. Jak sme dovykladali, dopil narychlo
posledni škopek, rozlučil se a valil za partyju do jakesyk knajpy na Stodolni, bo
uţ ho třykrat prozvaňali.
Jak sem potem zamyšleny platil, eště vletěl do dveřy a daval mi pod pysk
jakusyk aštverku a tuţku. Škrabnul sem mu tam autogram a zas byl v dupě.