Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

17.02.2006
Jak sem se kdysyk hraval
Semtam se mi zasteskně po te době, jak sem byl eště maly pajtašek. Po škole
sem bechnul aksňu do kuta, oblek se modre vytahane teplaki a valil před barak.
Tam sem buď lozyl po stare třešni a hral se na horolezca, nebo robil v piskovišťu
cesty a potem se hral na cestovatěla, kery na Sahaře objevuje tajne jeskině a
proliza ich.
Jak se nas zešlo vic takich, kere tata s mamu hned po škole něnutili sedět nad
zešitami a drapať našim škrabopisem ty hlupoty, kere nam kaţde dopoledně leli
do hlav ve škole, hrali sme se na policajty a zloděje, nebo v nědaleke
polozbořene budě na kosmonauty. Ta buda byla kdysyk na popelaki, ale zakaţtě
děckam lezť na taku fajnu terovu střechu, no ni? Jak uţ v ni bylo ďur jak v
Čejnyho kolegovi, jedna susedka, kera byla velka partajnica, zorganyzovala
dobrovolně-povinu akcyju Zet a za vikend stala nova buda. Tenkrat eště něbyli
sprejeřy, tuţ ta bledě ruţova barva vydrţela celkem dluho. Uţ se něspomenu, jak
se ta babka menovala, akurat vim, ţe po revolucyji se oběsyla na klice od
kupelki, bo jaksyk němohla unesť naraz tolik svobody.
Semtam sme aji prolizali sklepy a hrali se na haviře, bo tenkrat se eště věčinu
topilo uhlim, nebo koksem a kaţdy neměl gamaty. Stara Kolouškova věčně
něchavala odemknuty sklep. Nevim, esli za to moh jeji alzhajmer (tenkrat se
temu pravilo skleroza) a nebo věděla, ţe tam lozyme a bo měla rada děcka,
něchavala nam to odevřene schvalně. To sem se dycki vracal dom špinavy jak
foter po šesnastce. Mama mě zvalila vařechu a ja sem se dycki nahlas divil, čemu
tak aji něvali fotra jak přyjdě ze šichty. Jak přydala paru aji paskem, rači sem
drţel papulu a enem bečel.
Před barakem byla stara rezava ţerď, na kere ludě klepali tepichi. Jak byla volna,
semtam sme se hrali na cyrkusaki, keřy visa na hrazdě, nebo sme se na ni huštali
jak opice. To něbylo moc bezpečne, bo ten spodek byl na štyrech mistach
proţrany od ţelezoţrave mandelinki (to mi tenkrat kdosyk navykladal a ja sem
temu fakt věřyl - tuţ maly vul, no ni?). Parurazy sem přyšel dom s rozervanymi
teplakami, s kerych crčela krev a mama mě zas valila vařechu a hrozyla mi
jakimsyk tetanusem. Tenkrat sem se myslel, ţe to je jakisyk řecki buch. V
prvnim patře meškal stary Valchař. Staval dycki za zaclonu a špijonoval, esli
kdosyk neleze na ţerď. Jak sme tam vylezli, začnul na nas řvať z okna, ať valime