Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

naša chajda na zahradě spadla. Všecy sme ju uklidňovali, ţe střecha neni uplně
plocha a jak by se cosyk vyvrbilo, sused kery tam jezdi aji přes zymu, uţ by nam
tu fajnu novinu zavolal, bo on je taki přejicny gizd. Mama dal mlela svoju, ţe by
se tam pro istotu měl kdosyk podivať. To uţ sem se začnul trochu usmivať a
segra měnila barvu na odstin rozmichaneho Prymaleksu. Pravil sem, ţe to je
vlasně fakt, ţe jeden nikdy něvi a ţe kaj bysme se v letě jezdili opalovať a nahlas
sem začnul vypočitavať sklon střechi, stupně, centymetry napadaneho sněha,
dešť a do teho věter a nic sem se něrobil z teho, ţe do mě segra rvala něnavistne
pohledy a beztak mi přala bolestivu smrť. Švager na mě čuměl jak eskimak na
Rubikovu kostku, bo ničemu z teho něrozuměl. Mama mi visela na pysku a uţuţ
chtěla hledať papiry od poišťovni. Svoju odbornu řeč sem skončil tym, ţe
kdybych měl svoje auto, hned zytra bych se tam stavil. Mama se na mě podivala
vděčně jak Goro na vyhibkařa, foter spiš něduvěřyvě, bo ma teţ zvyrazňovač a
počmarane noviny. Potem se všecy obratili na segru, kera ni moc nadšeně
pravila, ţe to tam zajedě skontrolovať, ale zytra ni, bo to jedu na hory. Švager,
jednoduchi jak zavit na šrubku, se celkem překvapeně zoptal, ţe jak to, šak nikdě
nechtěla jet a pajtašcy začli skakať od radosti, aţ taliře litaly jak u mladeho
Bugara v děckim pokojiku.
Dusno nad stolem vyvětrala mama, jak nas po obědě pozvala do obyvački na
zakusek - kafe a ořechovu babovku. Pajtašcy se šli hrať do děckeho pokojika.
Segra uţ se s tym srovnala a aby mi teţ trochu spravila naladu, pravila abych
cosyk noveho pověděl o sobě a Blance. Z navštěv špitala ju všecy znaju, tuţ se
hned začli vyptavať. Ti mali gizdi maju uši jak nětopir, bo začli z pokojika
vyřvavať, esli je teta Blanka moja nevěsta a jakesyk přyhluple rymovački.
Nacpal sem se do papule kus buchty a cosyk sem zahuhlal. Mama byla
něodbytna jak stary vyhazovač v Zaloţně a tak sem se opařyl pysk, bo sem to
kafe vyřnul celkem nahonem. Šel sem rači umyť hrnek do kuchině. Tam pravě
upřymny luksoval zbytki z hrncu, bo on uţ je paru roku ve vyvinu, jak dycki
pravi. Chvilu sme podřystali a ja sem mu přypoměl ten naš sraz. Potem uţ sem
mrknul na hodinki a byl nejvyši čas. Nakuknul sem do obyvački a rozlučil sem
se, ţe uţ musym letět, bo Nykola něpočka. Roby na sebe něchapavě hleděly a v
hlavach im to šrotovalo jak ve stare ţdimačce. Foter se enem usmjal a pry ať
pozdravim aji Šarku. Mrkli sme na sebe jak stařy spikleňcy a uţ sem valil dom.
V nedělu večer, jak sem sledoval rychlu Novotnu, kera postupila, mi volala
vysmjata Blanka. Cely den byla s brachu a malym Dankem na Podolankach a
uţili sy fajně sněhu. Ani mi to něvadilo, bo program v kisni je něuprosny a
něpočka. Chvilu sme zdřystli. Prozradila mi, ţe sem segře nasadil fajneho bruka
do paly. Pry celu nedělu zvaţovala, esli ji ma řeknuť, ţe sem měl v sobotu sraz s
jakusyk cyzy robu. Potem se uvědomila, ţe se diki ni musy tahať na zahradu a