Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Zeţrali sme chlebički, zeţrali sme jednohubki, praţacy svorně dopili fernet a
začli mi upijať myslivca. Kolem desate synkovi uţ začly vypadavať někere slova
z vět a Kamila na mě byla nalepena jak hajzelpapir na but. Jak sme zas lapěli na
gauču, začla mi davať take zajimave sugestyvni otazki, jak doktor Uzel. Pry esli
mam cosyk proti skupinovemu seksu a vyměně partneru a dřysty o věrnosti a
podobne. Chtěl sem se pořadně promysleť odpověď, ale nědařylo se mi, bo se mi
snaţila prodřet svoju nohu moje fusakle. Pravila, ţe ona s Viktorem se poznali na
take fajne poznavacy party (ja tak, tuţ guvno skupinova terapija!) a ţe to ich
sbliţilo a ukazalo, ţe patřa k sobě navěki. Něchcu vypadať jak nětykavka, ale ku
koncu uţ mi to bylo celkem protivne, bo ty fusakle byly nove od mamy, z vanoc
a přecy něpujdu dom v ďuravych.
Omluvil sem se, zašel do kuchině zas skontrolovať Viktora a jak sem viděl, ţe je
dotěrny jak Jehovista ve vytahu, pravil sem mu, ţe z te vyměny nic něbudě, bo
mi minuly tyden skončila nemocenska, kera se tykala koţniho. Chvilu mu šrotily
kolca v pale, potem jakby se mu přeply vyhibki, obratil o třystadvacetpět stupňu
a začnul vykladať o svoji robotě.
Okolo jedenaste uţ byl tak mimo, ţe nas začnul všeckich přesvěčovať, ţe letos je
jednatřycateho prosynca zvlaštni den, bo se na jeden den měni zymni čas na letni
a tak včil uţ se vlasně bliţi dvanasta a třeba isť nachistať a odpaliť rachejtle, kere
se dovez aţ z Prahi z rynka a kerymi chtěl zpřyjemniť Slovakum pulnoc. Eště ţe
Daneček spal, borak maly. Mama mu syce slibila, ţe ho zbudi na ohňostroj, ale
Viktorovi pravila, ţe ho rači necha spat.
Ten vul se odplantal do přecyně, fakt se oblek, teda vlasně se enen obul buty,
zbalil igelitku, z kere čuhaly ruzne špilki a barevne trubki s napisami fireworks a
podobne, pravil ţe to pujdě nachistať, bechnul dveřami a byl v dupě. S Blanku
sme něchapali, čemu je slyšet vytah, bo ona meška v přyzemi. Chvilu sme čekali
u okna a vyhliţali Viktora. Jak uběhlo deset minut a jeho něbylo, Blanka
přykryla chrnicy Kamču deku, tak polosmutně se na mě usmjala a šli sme teho
pajtaša hledať.
Pulhodiny sme bludili kolem baraku, aji ho volali, ale nic. Potem sme šli zpatki a
prolezli cely vchod odvrchu aţ nadul. Jak uţ se bliţila pulnoc, navrhnul sem, ţe
ho moţeme hledať aji po pulnocy a ţe bysme se mohli isť aspoň přypiť na
šťasny novy rok. Tuţ sme se aspoň sami dva přyťukli tym alkosyfonem,
novoročně se pocalovali, popřali se všecko nejlepši a ať nam to vydrţi, přykryli
Kamču, kera sebu mezytym bechla na tepich, deku a šli se podivať na posledni
misto, kde moh baleťak eště byť. Tuţ jasne, ţe chrněl ve sklepě, opřeny o
vytahove dveře, vedle sebe tu igelitku a v ruce zapalki. Blanka skočila pro druhu