Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

tym hrncu, jak se to vařy. Mala začla natahovať, ţe ty rozpuštěne oči jesť
nebude. Švager se nasmolil, bo na polivki on se potrpi, dal malemu baňu a male
pravil, ţe tu bude tak dluho, dokavaď nezy cely taliř. Ta se v tym začla nimrať a
upřymny se ji zastal, ţe ať ju aspoň o štědrym dňu tata nenuti. Švager se po nim
enem ohnal, ale mama ho zdrbala jak financ kozu, ţe esli tu budě eště chvilu
mavať rukami jak oţraly regulovčik, vyhodi ho aji s taliřem na mraz. Asy se
mamy zleknul, bo zbytek večeře uţ drţel pysk a krok. Mali se na upřymneho
vděčně podivali a začli robiť v polivce kruhi. Ostatni sme robili, ţe nic nevidime,
ale mama, jak ostatnim zbirala taliře, vzala něnapadně aji jejich nědojezene
zbytki. Jak sme se davali druhe, mali uţ ani němohli sedět, jak to s nimi šilo.
Dali se třy male kuski z ryby, dvě lyţki bramboroveho salatu a uţ chtěli ku
stromku. Včil ale začlo oblibene varyjetni čislo fotra, kere sem v děctvi
něnaviděl. Zjed jeden kusek kapra. Přydal se salatu. Dojed salat. Přydal se řyzka.
Potem eště trochu salatu. Jak by vubec něvnimal ty nasupene male gzychty, kere
mu v duchu přaly dvacet kosti v krku a jednu v oku. Nakoněc odsunul taliř, ţe uţ
je dost najezeny. Mali se celi ţhavi vrhli ku stromku, ale za chvilu byli zpatki, ţe
tam nic neni. Upřymny zesmutněl, ţe určitě Jeţiška vyplašili a včil buděme mět
pod stromkem všecy akurat kulove s přehazovačku. Malym zatlo, trochu se
sklidnili a zatahli upřymneho do loţnice vyhliţat z okna Jeţiška. Roby mezytym
pomyly nadobi a ja s chlopami sem nahazal zabalene krabice pod stromek.
Neţ sme zavolali zvonkem male, chtěl sem eště zapaliť prskavki, ale mama s
gzychtem nasrane Marfuše ukazala na velki vypaleny flek v knihovně a mi cuklo
v kutkach, bo sem se spoměl na prvni vanoce s umělym stromkem. Segra potem
zazvonila na zvonek a do obyvački se nahrnuly všecke třy děcka. Bo ať se hraje
upřymny na dospěleho jak chce, rozzařene oči měl teţ.
Hromada rozervanych vanočnich papiru rostla, děcka nadšeně vřyskaly nad
kaţdym darkem, ja sem se dočkal od upřymneho potěšeneho povytahnuťa oboči,
jak rozbalil ten empetrojkovač. Ja sem dostal zas hromadu tych tekutych sraček
na pysk po holeňu, jakesyk kniţki, pleteny sveter, šalek a čapku (od koho asy...),
od kohosyk v obalce tisycovku (typuju švagra, to je taki vul bez napadu) a od
malych dvě prupiski. Jak uţ byl zas stromek vidět cely, mali se šli hrat do
přecyně s novymi hračkami, mama vytahla vanočni zakusek a čuměli sme na
pohadku. Moc sme z ni ale neměli, bo švager semtam nahlas zachrapal.
Jak sme kolem desate konečně dokoštovali ten puliter slivki, segra s rodinu se
pomalu chistala dom, tuţ sme ich šli vyprovodiť ven. Před autem ich eště
upřymny zkusmo vytočil, bo se zoptal, esli ho hoďa na Stodolni. Oba ho
doštěkali jak ryntyntyni (švagrovi ale uţ moc něbylo rozumět, bo nas s tatu