Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

udě strojiť stromek, někere uţ ho maju nastrojeny, dopoledně budu čučet na
pohadki v kisni, fotřy budu mezytym zabijať a porcovať kapra, mamy budu
chistať cukrove na stul a v někerych rodinach aji děcka skusa vydrţet bez jidla,
aby viděly to zlate prase. Večer zazvoni zvonek, děckam se rozzařa oči jak vrany
nad Černobylem a potem enem budu brať jeden balik za druhim, rvať balicy
papir a za dveřami člověk uslyši "Je, Nokija, supr!" nebo "Mami, ty sy zlata,
skvěle hadry!" a nebo teţ "Třeti papuče? To sy snad ani nezaslouţim".
Ale včil je eště patek a ja sem tajak kaţdy rok zas v dupě. Cely rok se dycki
přemluvam, abych darki pod stromek pro familiju nakupoval pruběţně, ale
nakoněc to dycki dopadně tak, ţe eště třyadvacateho večer litam po Masarykaču
a zhaňam cosyk na posledni chvilu. Tuţ jakesyk ty bebechi uţ mam, ale eště
třeba cosyk kupiť mamě, aby něvyryvala, co za něpodarka nevděčneho to
přyvedla na svět a aji cosyk pro segru, bo ta je schopna mi kaţdy rok přypominať
ten kopačak, za kery dala kdysyk štvrťročni kapesne.
Spominam, jak to bylo kdysyk, jak sem byl maly pajtaš. Ludě tolik něhlupli, bo
něbylo tolik peněz a teţ děcka něbyly tak rozeţrane. Přyklad u nas. Mi stačilo,
jak sem pod stromkem našel Merkur a nebo jakusyk stavebnicu letadla. Pozdějši
mi tata zrobil radosť Malym chemikem. To byl tenkrat velki hit. To byla taka
velka černa kisňa, plna sklenek, v kerych byly ruzne praški a ruznobarevne vody.
Duleţity byl u teho navod. Pamatuju se, ţe mi ta krabica vydrţela enem do
druheho svatku vanočniho, bo den předtym sem kajsyk zaloţil navod a
něnapadlo mě nic ine, jak slet paru tych vod a prašku do jedne sklenki. Rana jak
z Aurory, zaclony modrozelene, tepich červenooranţovy a mama modrofijalova.
Mama sprdla fotra a ten to musel isť hodiť do popelaku. Eště, ţe tenkrat něbyli
bezďacy, co šňupaju včil v popelakach, bo to eště ze štvrhodiny iskřylo.
Teţ sem zaţil haldu srandy s Mladym elektronykem. Piksla plna dratku a
ţarovek a odporu a kondenzatoru a baterek. Jak se to pospojovalo, fajně to
blikalo. Jak sem raz mezy ty draty skusyl zapojiť našu andulku, esli se ji postavi
peřy, teţ mi zablikalo a dva dni mě bolela hlava od te mamine facki. Ja ja,
tenkrat mi stačilo malo.
Neska su děcka inši. Jak ide vidět pod darkami stromek, hned se mysla, ţe tatu
vyhodili z roboty a mamu přeřadili do skladu. Ve škole se chlubja, kdo dostal
lepši gejmboj a draţši mobil. A nejlepši je, jak su v rodině dva barabčicy, keřy uţ
umja počitať a navzajem se trumfuju, kdo dostal darki za vic peněz. Hamba
mluviť. Ale co, taka uţ je doba.