Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Něrozvaţně sem pravil, ţe dyť ten malbyt deprem zloňska doschnul. To něbyla
dobra poznamka, bo mi za chvilu bylo jasne, ţe cukrove jako zakusek nědostanu.
Neţ sem dojed zbytek gulaša, dozvěděl sem se, ţe sem něvděčny gizd, cukrove
enem ţrať, ale ţe bych pomoh s přypravu, to ni. Patnasť kilo muki, cukru a
dalšich sraček musela odtahnuť v rukach a mlady pan se vozy řyť autem a ji ani
něnakupi. Tuţ a ţe by mi tak cosyk řekla? Sam od sebe sem se nabidnul, ţe ju
zavezu na vanočni nakup do Kaufu. Něduvěřyvě se na mě podivala, trochu
roztala jak Maryjanskohorska po posypu a naraz byl přede mnu tacek s
cukrovym. Zas sem oblibeny synek. A ty jeji rohlički, to je jedna baseň.
Mama potem zapalila svičku a to přylakalo fotra, kery ju sfuknul, bo pry je to
něbezpečne a přypoměl ji, ţe často nechava puštěny plyn. Mama zaječela jak
syrena, ţe se to stalo enem raz a uţ je to osumnast roku, tuţ čemu to furt
přypomina. Foter cosyk zabručel a schoval zapalki na linku, kaj mama
nědošahně, bo ona neni zrovna Tošenovski. Mama zrudla jak stranicka kniţka a
hlasem nasraneho Terminatora pravila, ať ji okamţitě da ty zapalki a co je to za
něcytlive hovado, ţe ona chce zapaliť svičku za něboheho stryka Danyjela a on ji
v tym brani. Foter se zarazyl jak vrtak v panelu, bo nevěděl jak reagovať, ale uţ
bylo pozdě. Mama byla jak rychlovarna konvica. Pravila, ţe nevi, čemu ţije s
takim barbarem, kery ji ani nědovoli zasvitiť za mrtveho brachu a ţe je načase uţ
to pořešiť. Foter začnul koktať, ţe to tak němyslel a ţe zapoměl, ţe je uţ zas
vyroči a ţe... Mama enem mavla ruku, vzala stolek, zebrala zapalki a krom svički
zapalila aji malu umělohmotnu haluz, kera byla ve vaze - asy omylem. Potem
prošla kvartyr a pozapalovala všecke svički, co našla. Foter za ňu nešťasně
šmatlal a daval pryč všecke hořlave bebechi, bo mama ve svoji nasratosti
něvnimala. A nebo vnimala a enem tak fotra draţdila. Kurnik šopa, za ty roki, co
su svoji, sem se v nich něnaučil vyznať. Furt su na sebe tajak kočka s myšu a
stejnak su furt spolu.
Dojed sem cukrove a mrknul do obyvački, esli tam cosyk něhořy. Tam na gauču
dvě hrlički, kere se mačkaly pazury a spominaly na stryka. Pravil sem, ţe uţ
pujdu a přypoměl sem mamě ten pondělni nakup. Přykivla vodnatymi očami,
foter se vysmrkal, takţe bylo všecko tajak dycki a moh sem valiť dom. Cestu
sem se přečital ezemesku od Blanki, ţe včil před svatkami moc něstiha, ale esli
něchcu přysť v nedělu aspoň na kafe. Tuţ snad do te doby vyzdravim, pravil sem
se.
Doma sem potem teţ zaspominal na stryka. Spoměl sem se, jak mě raz na
Ostravicy učil plavať, malem mě utopil, potem mě malem nechal vykrvacať, bo
se něvšimnul, ţe sem šlapnul na dně na kus rozbite flaški a on furt ať šlapu vodu.
Raz mě s nim naši pustili do Vitkovic, jak tam eště bylo kupaliště. Nechal mě