Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

spiš z teho, ţe tam budě aji ten jeji barabčik. Co jak se spomeně, jak se mě
zleknul tenkrat s tymi haluzami? Nebo co jak nebude chcet jesť, jak tam budu ja?
A nebo pozna, ţe sem byl člen te svate trojice?
Se stolovanim s cyzymi pajtašami němam moc skušenosti, krom segřynych
gizdu. Dumal sem, čim se ho tak zyskať a napadlo mě kupiť mu jakusyk hračku.
Vyrazyl sem do Pryjora, prolez hračkařstvi, ale nic se mi tam něpozdavalo. Jak
sem šel kolem regalu s autami, spoměl sem se, jak kdysyk syncy ve škole nosyli
angličaki, aby se pochvalili, kdo ma lepši a poštenkrovali nas, kerym mama s
tatu nic take někupili. Semtam se mi zadařylo přesvěčiť někerych poťapanějšich
na vyměnu angličaku za rozbity budik a nebo inu capinu. Chvilu sem uvaţoval,
ţe bych se sobě kupil paru tych malych piksel s tymi Buragami a doma se
vynahradil děcke roki, ale potem sem to odloţil. Šak tu nejsem naposledy.
Vlasně uţ to planuju roki.
Uţ sem chtěl šahnuť po jakimsyk autě, ale potem mě napadlo, co jak se s autami
něhraje? A co tak jakusyk stavebnicu letadla? Byl sem něrozhodny jak cygan
před uřadem prace, ale nakoněc mě napadlo, ţe kaţde děcko ma rado sladke, tuţ
nic nězdrbu, jak mu kupim jakusyk čokoladu, no ni? V tym kramku vedle
lazeňskich oplatku, jak tam maju ty ruzne ţďorby z čokolady, sem vybral take
fajne auto a měl sem aji hračku, aji ţradlo. Hotove. Jak uţ sem byl v Pryjoru,
vlez sem aji do drogeryje kupiť se jakisyk ten pitralon, ať na navštěvě něsmrdim
jak břydok, bo stary mi uţ zas došel. Ja nevim, mi to snad kdosyk tajně upija, či
kereho šlaka. Neţ sem vylez z Pryjora, kupil sem eště kvitko. Ja mam syce
alergiju, tuţ sem to drţel co nejdal od pysku, ale roby to maju rady a co bych
nězrobil pro to, abych se stal oblibenym.
V nedělu sem prolez šifoner a navlek na sebe to nejlepši, co sem našel. Tuţ
jasne, ţe se mi to nězadařylo hned napoprve, ale po půlhodině stravene před
špiglem sem se aji sam sobě libil. Prohrabani te kisně mělo aji svoje plusy. Našel
sem hadry, o kerych sem se myslel, ţe sem ich uţ davno vyhodil. Přyklad, take
fajne tesylki, v kerych sem chodil eště do tanečnich. A nebo ten sveter, v kerym
sem byl na prvnim a poslednim lyţaku v ţivotě a po navratu sem se zařeknul, ţe
ho nikdy něvyhodim, bo voněl po te robce, keru sem tenkrat popusoval na
chodbě, jak vypli tu eletryku. Ta bestyja to syce druhi den před všeckimi zapřela
a eště se mi vysmjala, ţe se vymyšlam, ale ja sem věděl svoje. Ten sveter syce
včil smrděl jak by ho nosyl ze dva roki bezďak, ale co, spominki su spominki.
Po jedenaste sem se zebral a vyrazyl. Pro istotu sem se vzal aji dešnik, bo co
kdybych zas zmoknul? To uţ by ten maly asy něudychal a moţna by se vratil do
plinkovych roku. Cesta fajně ubihala, lokalka byla poloprazna a za chvilu sem