Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

herbalajfu. Akurat to potem trošku podrbal, jak pravil, ţe pujdě, ale budě robiť
anděla. No neni to hňup? Chceš isť za anděla s tymi deset centymetru dluhimi
fusami?, zoptal sem se ho. Chvilu sme potem dyskutovali o tradycach, chvilu o
domacych zviřatach, ale Laďa furt trval na svym a ţe jak něpujdě za anděla, tuţ
ţe moţu isť za oba sam. Ţe bysem se moh dat dopředu na pysk masku Mikulaša
a zezadu masku čerta a byl bych jak ten zly gizd na koncu prvniho dilu o tym
malym brylatým eletrykařovi s bleskem na čele.
Nakonec sme se dohodli. Byl sem zvědavy, co na mě s taku zbyde za kostym.
Ve třyštvrtě na pět sme zvonili u Blanki, kaj sme se měli převlesť do tych hadru
a kaj nas měl čekať anděl, kery eště nětušil, ţe budě hrať cosyk ine. Anděl byla
Blančina kolegiňa z roboty Marta, taka srandovni roba ("Říkejte mi Martička,
chachachacha..."), ni moc štihla, no spiš spuchla, kera se všeckemu chichotala
jak mladeţnica, ale na taksametru uţ měla najete tajak dvakrat do Bohumina a
zpatki a eště kusek. Jak se od Ladi dozvěděla tu novinu, zařechtala se jak Šemik
a pry, ţe to budě sranda a ţe to bere, ale v tym přypadku ona chce robiť čerta, ať
je jakasyk změna. Tuţ to je fajne, nakonec budu robiť teho svateho ja, ale čemu
ni? Aspoň mě pod tymi fusyskami upřymny něpozna.
Narvali sme se do tych hader. Laďa měl trochu problem, bo ten andělski dres na
nim visel jak ţupan od Ruţičkove a Martička zas v tym čertovskim vypadala jak
kdyţ se zasekně stroj na plněni parku. Tuţ taka fajna komicka trojka. Uţ včil
sem litoval, ţe sem tu lez, ale co, hlavně jak děcka a Blanka budu rady,
uklidňoval sem se v duchu. Jak sme byli jakţtakţ hotovi, poslali sme Blanku
napřed, dali se po štamprli na uspěch akcyje a vyrazyli k segře, kaj uţ byl
přypraveny aji Blančin Daneček. Laďa se cpal dopředku k Martičce, bo to od
prvni chvile vypadalo, ţe ti dva se budu rozumět. Marně sem jim zezadku
vysvětloval, ţe Mikulaš by měl isť prvni, ţe on je hlavni štajger a oni enem
poskocy. Nědali se řeknuť.
Zazvonili sme. Přyšla otevřeť segra, chvilu nevěřycně čuměla na tu trojku a
potem nas pozvala divnym hlasem dal. Martička začla na cele kolo robiť zvuk, o
kerym se myslela, ţe tak robi čert a tlukla přy tym řetazem o dlaţku. To se moc
nelibilo segře, bo jak byl ten řetaz asy čerstvě natřeny jakusyk barvu, nechaval
na dlaţce a linoleu fajne čary. Tuţ aspoň trefime zpatki, no ni? Vlezli sme do
obyvački, kaj byly zhromaţděne děcka a ja sem se ich chtěl zoptať, esli byly cely
rok hodne, ale ani sem se nědostal ku slovu. Kopija segry, jak viděla teho
spuchleho čerta s tym řetazem, začla bečet jak kdyţ vraţďa ovcu. Jeji bracha,
taki maly zkumavy gizd, začal ryť do Ladi, ţe anděla s fusami eště neviděl a esli
je to vubec pravy anděl a ať zkusy zamavať tymi křydlami a ţe pravy anděl ma