Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Potem jedna aktyvni mama postrčila svoje děcko k Mikulašovi a pravila mu
"Zpivej!". Gizd hleděl na Mikulaša, snaţil se nevnimať tu dvojitu bestyju vedle
něho a třaslavym hlasem spustil, ţe vanoce přychazaju. Druhe děcko ten
čertoanděl před vykonem pohladil po hlavě a tak sme ho uţ do konca navštěvy
neviděli, bo se zamklo na vecku a jeho tata potem zlomil v zamku šrubovak s
vanočnimi nadavkami. Třeti děcko asy poznalo svoje rodiče, bo celkem
neochvějnym hlasem cosyk odvaţně mumlalo a my sme enem něnavistně
sledovali, jak rozbaluje baliček a ma tam dva banany a ostatni enem jeden. My se
segru sme potem zrobili duo a zmiksovali do kupy dvě pisnički, kere sme
omylem odrecytovali, ale balik sme teţ nakoněc dostali. Mama s fotrem se dalši
rok divili, jak sme jim tvrdili, ţe sme uţ na take akcyje stařy a ţe tu čokoladu a
ovoce nam moţu předať doma.
Večer se projdu centrem a podivam se, esli zas budu chodiť Mikulaši, anděli a
čertiska a obdarovavať děcka tajak kaţdy rok. Snad zas něpotkam, tajak před
dvuma rokami, čerta, kery se opiral o Mikulašovu berlu a z druhe strany ho
podpiral ten s tymi křydlami na řbetě. Tenkrat sem chvilu myslel, ţe ma cosyk s
nohu, neţ sem přyšel bliţ a ten chlupaty gizd na mě dychnul.
6.12.2005
Blančin plan
V patek měla Blanka svatek. Asy tych paru posezeni a podřystani s ňu začinam
brať jaksyk vaţně, bo sem cele dopoledně na šichtě dumal, co ji kupiť a esli ju
kajsyk pozvať. Něrad bych to zdrbal, tajak tenkrat se Zdenku, bo včil uţ vim, ţe
pozvať robu na jeji svatek na bouling s oţralu partyju neni ten pravy darek, kery
by ocenila. Nakoněc sem se rozhodnul, ţe ji kupim bombonyjeru a pozvu ju
kajsyk na večeřu, esli eště nic něbudě mět domluvene s kimsyk inym.
Bombonyjera něurazy - jak člověk neni cukrovkař a nebo nědrţi pravě dyjetu.
Přy druhim turku sem vymyšlal, kaj Blanku vzať. Na Dubině něznam ţadnu
restauracyju a v Hrabuvce akurat Venušu, ale tam sem byl naposledy tak před
patnasti rokami a to byla knajpa, kaj bych něvzal ani kolegu s šedym zakalem,
kery po uraze ztratil čuch. Potem sem se spoměl eště na tu picerku Fontana, co je
vedle byvaleho Buďaku, kaj sem jako maly harant chodil na pohary, jak mi
zbylo kapesne. Tam ju pozvu, pravil sem se, tam je fajne přytmi, moţeme vklidu
dřystať a moţna se aji pomačkať pazury.