Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

potkaval same řydičske nědouki, tuţ sem kaţdeho jednotlivě aji jako skupinu
proklel do sedmeho menyskusa a hned se mi aji ulevilo.
V kolonyji to vypadalo prazně, tuţ sem nešel aţ do lesyka, ale fiknul sem paru
větvi ze smrčka susedě, kere nevonělo moje listi. Šak nema mět ty větve přes
naš plot, no ni? Na guvno bylo, ţe sem doma zapoměl svuj superostry noţik a
tak sem to musel piţlať tatovym přyborakem upravenym na brusce, kery sem
vyhrabal v šopě. Tych haluzy ale něbylo moc, tuţ sem se stejnak musel vypraviť
do lesyka, ale to uţ mi bylo celkem jedno, bo sem byl za tu chvilu komplet
promočeny. Po pulhodině sem narval kufer od feliny polovinu lesa a bo mi byla
celkem kosa, uvaţoval sem, ţe zatopim a trochu se zhřeju, ale potem sem se
pravil, ţe budu tvrdy jak zubni šuter a valil sem dom. Po paru minutach v zymne
feldě mi mě zabylo sameho lito a pustil sem pec na plny kotel. Uţ vim, čemu
sem to nechtěl robiť. V letě mi asy do trubek musel vlezť šťur a potem tam
scypnuť, bo to tam po zatopeni zasmrdělo tajak v činske vyvařovně pro bezďaki.
Zajel sem to prvni hodiť segře na Dubinu, ale něbyla doma, tuţ sem mokry, s
haluzami v pazurach a zabahněny jak ten Joţin zazvonil u Blanki. Otevřel mi
jakisyk povědomy pajtašek, kery na mě chvilu čučel, potem zařval, ţe uţ budě
hodny a s brekem zmiznul v kvartyře. Tuţ to asy něbylo nejlepši zeznameni.
Potem přyšla Blanka, vzala haluze a lakala mě na buchty. Chvilu sem aji chtěl,
ale jak sem se přectavil, ţe bych se musel zezuť buty, isť tam v mokrych
zapařenych fusaklach a potem se lapnuť v tych mokrych ryflach na sedačku,
vymluvil sem se na to, ţe parkuju v zakazu zastaveni a valil do centra.
U našich sem se zevlek hned za dveřami. Jak sem tam tak pochodoval enem v
trenclach, naraz přyletěli ti dva segřyni gizdi a začli mě očumovať a cosyk
pindať o tym, ţe jejich foter cviči a ma břuch jak stul a ni jak plavacy kruh, tajak
ja. No super! To budě fajny oběd. Nahazal sem hadry na topeni a v tatovych
teplakach znački Vietdydas sem sednul k obědu.
Zaţitek z dobreho ţradla mi kazyla mama se svojimi otazkami, komu sem něchal
ty haluze od segry a esli je aspoň pěkna a umi vařyť dršťki. Podle teho, jak se se
segru na sebe uchichtavaly, mi docvaklo, ţe mě propiraly cele dopoledně jak
pokaţena tatramatka. Jak sem pojed, navlek sem na sebe polosuche hadry, sednul
do mokre feliny, před barakem zkusyl vyklepať jehliči z kufra (kura, paru haluzy
a větvi jak v Tatrach?!) a šel se schrupnuť, bo sem byl utahany jak kuň.
Večer mi volala Blanka, ţe děkuje za haluze a věnec uţ ma hotovy. Pry ať se
přyjdu podivať, bo maly uţ nebeči, jak se řekně moje meno. No fajne. Tuţ to se
tam hned těšim vic.