Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

eztak zavřene. Na Zednikovu rozhlednu? Na to nejsu dobre povětrnosni
podminki. Tuţ je to moţne? Zyšťuju, ţe s malym děckem neni kaj isť.
Všimnul sem se, ţe uţ tu je prvni adventni neděla, bo mi volala v patek mama,
esli přyjdu na oběd. Uţ se jakisyk ten patek zname, tuţ sem se hned přeptal, co
budě a co mam přyněsť. Pry pečena kura na zeli, tuţ to mě čeka beztak cosyk
namahaveho. Ale co - zahrada je zasněţena, chajda zazymovana, všecke bebechi
sem odvez tam aji zpatki, tuţ snad to něbudě nic tak hrozneho. Ţe sem se ptal!
Pry mam doněsť hrsť chvoji. Mama zas chitla (tajak poslednich paru roku)
vanočni bacyl, co do nas obchodnicy rvu uţ od zařy. Jak sme byli mali haranti,
ţadny advent, ţadne věnce, enem bronzova, střybrna a zlata neděla. A jak mama
šupla v obchodě veducymu do kapsy stovku, tuţ sme dostali aji čokoladovy
kalendař. Jeden ze segru napul. A včil na stare kolena budě plesť adventni věnce!
Tuţ eště tak betlem ze špuntu od piva podle navodu ve Vlastě, no ni?
Co se tyče haluzy - v centru sem ich rval enem raz a uţ by mě nikdo
něpřemluvil. Kdysyk na mě jakasyk stara harpyja s divnym čoklem, co vypadal
tajak by ho protahli dvarazy skartovačku, zavolala v Komeňaku měscke cajty, bo
se ji nězdalo, jak se ty křaki divně třepu. Cajtum sem chtěl prvni namluviť, ţe
sem aktyvni měscki zahradnik, kery sy po večerach nadrabja směny, ale
něvypadali, ţe by se řechtali Novotneho vtipum. Tuţ sem jim po pravdě řeknul,
ţe mam krutu mamu a ţe esli nědoněsu chvoji na věnec, něbudě večeřa. Syce mě
politovali, ale od teho křaka mě hnali s napomenutim. Od te doby rači uvalim
paru chechtaku navic za benzyn a jezdim to rvať do lesyka pobliţ zahrady.
V sobotu sem se stavil na Dubině. Nahodu byla u segry Blanka, ale stejnak
bysem se za ňu stavil. Jak sem im prozradil, kaj jedu, hned mě zaukolovaly, ţe
chcu teţ jakesyk ty haluze. Kdyby tam byla enem segra, tuţ se z teho vymluvim
a nědostaně nic, ale Blančinemu pohledu srny přejete tatrovku sem neuměl
odolať. Jaksyk sem se tam zdrţel, tuţ se mi uţ potem nikdě nechtělo a stejnak
lelo jak z prasklych Ţermanic.
V nedělu rano, jak sem zahnal ty sny o stare od premijera, kera mě honila na
skladacy kolobce po haldě v Hrabuvce a řvala, ţe esli nězastavim, tuţ mam na
svědomi jak dopadnu volby, sem proklel cely hidrometeorologicki ustav aji s
vratnu. Venku bylo šero a hnusně a dešťova clona. Dufal sem, ţe to po snidani
přejdě, ale guvno, tuţ sem navlek neopren a svoje stare coretexy, kere sem se uţ
parurazy chistal hodiť do popelaku před barakem po tym fijasku na akcyji v
Jesenikach, ale je mi lito teho bezďaka, kery by ich vyhrabal a raz se v nich
prošel v dešťu. Neţ sem lapnul za kormidlo, byl sem navlhly jak štrnastka na
prvnim rande, ale v duchu sem se přesvěčoval, ţe to nic neni. Cestu tam sem