Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

ohu špijon, kery vi, kdo je. Tuţ jak se ma člověk potem rozhodovať, no ni?
Něchal sem to nahodě a osudu. Esli němam isť, tuţ to mě istě šef zahrně haldu
ukolu, kere měly byť včera hotove, nebo zavola mama a budě chceť cosyk, co
něpočka do zytra. A nebo potkam nadhernu robku, kera mi na ulicy vyzna před
všeckimi lasku a poţada mě o pazuru. V horšim přypadě o pět korun a budě
hnusna jak štajgruv chlupaty řbet. Nebo napadně meter sněha a ja budu muset
odhazovať cestu před barakem.
Pomalu se bliţil koněc šichty a nic. Kolem šefoveho kancliku sem se něpliţil
něnapadně, tajak dycki, ale dupal sem jak jeţek, co zeţral štvrťmetrove ozubene
kolco. Šef enem zdvihnul hlavu a dokonce mi aji zamaval. Kurnik šopa, to je
divne. Dokoňca ani ţadny hovor od mamy. Venku modro, slunko, ţadne
přehaňki. Tuţ něda se nic robiť. Vystupil sem u Elektry a zamiřyl přes skoro
dokončeny Masarykač do radyja. Bliklo mi, ţe tam budu davy ludi a ja se tam
ani nědostanu. To mě trochu sklidnilo, bo gizd-introvert začnul machrovať a
utlačovať gizda-ekzhibicyjonystu. Jak na sviňu, před radyjem ani but, ţadne
nadšene davy, tuţ depresyja dolehla a ja sem zamiřyl dom. Po paru metrach mi
zecvaklo, ţe je eště čas. Zrobil sem hodiny a šel pomalu zpatki. Dovnitřku se mi
eště nechtělo, tuţ sem zalez do Lasa a dufal, ţe sebu aspoň bechnu na jezdicych
schodach, zlomim se hnatu a budě to vyřešene. Nic.
Nakoněc sem se dodal odvahi, bo uţ nejsem maly chachar a vlez sem do
rozhlasa. Nikde ţadna švarna regulovčica v plavkach, enem chlop za sklem.
Zoptal sem se ho, kaj je ta akcyja. Eště ţe tam neseděla jakasyk rebeka, bo takich
se bojim od dob paru navštěv na kolejach veešbe. Chlop mi vysvětlil, kaj mam
isť. Bylo to kajsyk za rohem. Syce tam něbyly ţadne šipki, ale trefil sem to
napoprve. Kurec palec! Čekal sem sal nabity jak haviř po vyplatě, kaj se lehko
ztratim a misto teho tam lapělo tak dvacet třycet ludi. Nasadil sem gzycht ala
Superman, kery pouţivam v obchodach a temu mě tam nikdo něobsluhuje. Gizd-
Rejmen řval na cele kolo, esli mi něšibe a co tam robim. Myslim, ţe to musel
slyšet aji ten chlop v reţiji.
Eště ţe něchali otevřeny unikovy vychod, tuţ sem moh kdykoliv zdrhnuť. Potem
štajger tych s tymi magneťakami řeknul paru rad co a jak a chlop začnul čitať.
Snaţil se synek, snaţil a partyja v předni řadě se pochechtavala. Za chvilu uţ byli
vysmati jak Koţeny na madračce a chlamali se tak, ţe se rozřechtal aji ten
chlopek, co to čital. To mě celkem potěšilo. Cela akcyja uběhla jaksyk honem,
bo sem se ani něuvědomil a uţ se pleskalo na koněc. Potem se začli všecy fotiť
kolem teho čitatěla a u teho sem byť němusel. Tuţ včil uvidime, co z teho
rozhlas zrobi. Snad to paru ludi potěši.