Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Před paru dňami, jak sem robil velki uklid, sem v přecyni pod skřyňku na buty
našel prukaz do knihovni. S hruzu sem se přečital datum posledni navštěvy, bo
co se tyka vracaňa kniţek, sem stary burdelař.
Pul dňa sem potem prolizal kvartyr, neţ sem našel ty štyry bichle, kere sem se
minule pojčal. To zas budě dřystu a šrajtofla se teţ prohně. V sobotu rano sem
nacpal kniţki do igelitki a vyrazyl směr Černa luka.
Dorazyl sem na misto, hned vedle byvale Lesanki, tam jak minule, ale knihovna
nikdě. Tuţ barak tam stal, ale nikdě ţadne ořbetovane papiry, kere by se daly
pojčať. Něvahal sem a točil kamoša, kery mi radi v intelektualnych věcach. Laďa
byl vytočeny jak stodvacka se zaseklym sytičem, bo sem ho zbudil, ale neţ mi s
tym bechnul, poslal mě k Sykoraku. Chvilu sem dumal, esli to neni jakasyk
nadavka, ale potem mi docvaklo, ţe tam kdysyk bichlopujčovňa byla.
Dorazyl sem k Sykoraku a fakt! Novy vchod, ve vestybulu robka, co zbirala
kabaty a baťohi, aby kdosyk cosyk něšlohnul a vevnitřku všecko nove - špigel
glanc. S gzychtem "šak sem se to pojčal před tydněm", sem vratil kniţki, zaplatil
dvěsta pujčovneho, vyslechnul se kazani jak v kostele a pravil, ţe se polepšim.
Bichloroba mě poštenkrovala, ţe kdybych přyšel o tyden spiš, měli vyhlašenu
amnestyju na take gizdy jak ja a ţe bych ušetřyl. Kurnik šopa! Posypal sem se
vlasy popelem a šel se porozhlednuť, co sem se za ty dvě kila předplatil.
V přyzemi pujčovňa, čitarňa a paru komputeru na hledani kniţek. V prvnim patře
děcke odděleni, tam raz zajdu, jak budě prazno, omrknuť jakesyk ty Majovki.
Akurat nevim, esli mi tam budě platit prukaz. Šak co, duchem sem mladeţnik.
Vyš bylo hudebni odděleni, tam raz teţ mrknu, esli tam němaju jakesyk stare
Olimpiki. Internetove odděleni mě nězajima, to mam doma a Brycke centrum teţ
ne, bo na to znam malo sloviček. Ale je fajne, ţe tam moţu kdykoliv zajsť.
Lapnul sem potem v čitarni do křesla, ţe se přečitam jakusyk gazetu. Naraz
čumim jak Kajinek na pilnik, kolem noh se mi motal čokel. Tuţ fakt! Rozhliţal
sem se, esli něvypadnul z jakesyk kniţki, bo jako maly gizd sem takich kniţek
čital plno, ale podle robky, kera mu visela na koňcu voditka, sem pochopil, ţe je
to teţ navštěvnik. Tuţ či čokli umja čitať? Jak šel kolem mě, naraz začnul robiť
divne věcy s moju nohavicu, ale bo robka byla celkem švarna, něnakopnul sem
ho a přesunul sem se dolu k regalum a schoval se tam před nim. Naraz ťapot ze
schodu a volani te robki "Sisinko pomalu!" Čokel se zas začal bratřyť s moju
nohavicu a maval ocasem aţ encyklopedyje padaly na zem. V duchu sem se
odpřysahnul, ţe uţ se pazury od turysťaku nikdy něbudu utirať do galat.