Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

světě stejny zvyk - něchavať poloprazne vuzki uprostředka te nejmenši ulički - a
valil sem zpatki k našim. Předal sem maso, flaški a dalši bebechi a valil dom.
Dole ve vchodě sem se srazyl s Datlem. To to leti, skoro před pulrokem sme
spolu byli na te akcyji BVU. Na chvilu sme podřystali před barakem o tym, jak
to tam minule dopadlo, co se robilo potem v te kompresorovně a tak dal. Jaksyk
fajně se nam dřystalo, tuţ mě napadlo, ţe bysme mohli zajisť do Indry na jedno,
bo to je nejbliţ. Zavčasu sem se spoměl, ţe on vlasně něpije a jeho nejvěči
alkoholicki ulet byla kofola s rumem kdysyk na vojně, jak mu jeho mama poslala
dopis, ţe mu scypnul křeček. Tuţ sem ho pozval aspoň na kofolu.
Jak uţ to tak byva, jak sme probrali naše včilejši přeţivani, zabludili sme do
děctvi. Shodli sme se, ţe to byla nejlepši etapa našich ţivotu. Se slzu v oku (kura
te cybule bylo na tym utopencu jaksyk moc) sem spoměl, jak sme kdysyk něchali
na pisku chvilu bez dozoru třy duhovki, bo sme se tak trochu mlatili, kdo vlasně
vyhral a mezytym nam je zeţralo tehdy dvulete děcko od susedki. Jak sme potem
něnapadně zpoza rohu sledovali tu sanytku a hasyče, keřy do hodiny přyjeli.
Dodněskaj něchapu, čemu ta rebeka volala aji hasyče, ale ona byla dycki lehce
histerycka.
Teţ sme spoměli, jak sme se robili luki z věšaku a potem se s nimi snaţili
přestřeliť naš barak. Paru šipu syce skončilo v hrncach s polivku nasrane susedki
a potem sme museli zdrhať, ale jeden se mi podařylo dostřeliť aţ do ryny.
Nejlepši ale byly zavody na kolobkach, co sme robili z haldy u Ostrčilki. Kurnik,
aji Datlovi se včil zda jakasyk menši. Moţna se propada. Kdysyk to byval kopec
jak cyp, jak sme stali navrchu a navzajem se poţduchavali, kdo pojedě prvni.
Tenkrat vyhral Datel, bo on měl pazuru zlomenu a ja enem naraţenu. Ale zas
jeho kolobka s nafukovacymi kolcami vydrţela a moja dřevěna byla tak akurat
na otop.
Ani nevim, jak to přyšlo, naraz se slyšim, jak se chlubim, ţe sem dostal k
narozkam ten moderni skladacy bazmek, kery by určitě tu pekelnu izdu z haldy
vydrţel. Datel se rozzařyl jak Černobyl a pry ţe by ju chtěl vyskušať. Tuţ měl
sem syce v sobě uţ třy piva, ale kontrolni poistka furt eště fungovala. Pravil sem
mu, ţe na mě je eště moc světla, ale on furt doraţal a doraţal jak kanarek, co
zeţral viagru. Ţe na take moderně eště nejel. Tuţ sme špekulovali, kaj to zrobiť.
Za chvilu uznal sam, ţe po ulicy by s tym asy nejel, bo teţ uţ neni ţadny
mladeţnik. Navrhnul muj kvartyr a hned se ptal, esli mam dluhu přecyň. Bliklo
mi v pale, jak sem doma testoval kolobuty a navrh sem zrušil. Tak pry esli by to
nešlo na chodbě v baraku. Tuţ to by šlo, ale na to sem měl v sobě malo piv.
Potkať tam susedku odvedle, tuţ mam o ostudu postarane. Nakoněc sem to