Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

čokla, naše hadki a nakoněc teho Ramba. Asy ho to celkem zebralo, bo potem jel
kus cesty dosť otřeseny, ale moţna to teţ bylo tym kamijonem, co ho malem
srazyl.
Vylet byl fajny, fajně sem se pročistil hlavu, akurat Erych měl pravdu, ţe sem uţ
dluho nikdě něbyl, bo dať se na oběd smaţak a hrancle moţe na cyklovyletě v
polovině etapy enem cyp. Nohi mi potem ztěţkly jak něpohodlnemu
podnikatělovi a měl sem co robiť, abych vubec dojel dom. Erych mě potem eště
lakal na jedno, ale ja sem taktak zesednul ze sedla a malem sem se vyvratil na
chodnik. Eště ţe tam bylo to zabradli. Zamaval sem mu a deprem aţ zajel za roh,
sem zkusmo přehodil nohu přes ram a stal chvilu obuma nohama na zemi.
Zaperoval sem a jak sem se všimnul, ţe mě špehuje susedka z přyzemi, zrobil
sem paru dřepu, jakoţe se rozcvičuju. Taktak sem stanul.
Doma sem vlez pod sprchu a enem tam tak pulhodiny stal a něchal na sebe leť
vodu. Potem sem se ohřal jakesyk zbytki, lapnul do křesla a spočival. Jak mě po
paru minutach začlo brať spani, naraz tydlifon. Tuţ zakon schvalnosti, no ni?
Beztak mama. Ale ni, segra. Chvilu sem dumal, esli to mam zdvihnuť, bo mama
ji beztak pravila o tym, ţe sem ju včera něchal zvoniť, ale nakoněc se ve mě
pohlo svědomi a vzal sem to. Tuţ něbylo to přani dobre nocy. Ubečena segra mi
snoplila do tydlifona, ţe sem ji taktak rozuměl. Pochopil sem enem to, ţe jeji
stary je debil a hovado - ale to sem stejnak uţ věděl - a esli bych němoh přyjet,
bo beze mě to nězvladně. Rodina se musy pomahať, pravil sem se v duchu, jak
sem teho lahvoveho synka vracal do lednički. V lokalce bych usnul, pravil sem
se a jel rači felinu. Ţe sem to bral!
Tuţ jasne, ţe by to beze mě nězvladla! Segra se totiţ před tydněm rozhodla, ţe je
třeba přes vikend vymalovať obyvak a přecyň, bo uţ to tam vypada jak by tam
buchly saze. Upřymny synovec hned vyrukoval s tym, ţe ma jakusyk brygadu,
ale beztak jel gizd na Banik do Prahi, tak zbyl enem švager a dva mali natěrači -
amateřy. Švager ma jakesyk dobre obdobi, bo jim dovolil čmarať po zďach, jak
se to stejnak budě natirať. Enomţe jak potem v patek večer po vyklizeňu celeho
kvartyra duleţitě jak vratna na kolejach veešbe rozmichal barvu a začnul přetirať
ty beruški a ostatni ozdoby, co ti gizdi stihli do vyški jedneho metra načmarať,
zystil ţe tuha habe se zas tak snadno přetřeť něda, zvlašť jak se ten starši někere
kresby předmaloval kruţitkem a aby byly vyraznějši, dorobil ich lihovu fiksku.
Segra se do ňho hned obula a ţe čemu ich to něchal robiť a on na to, ţe děcka se
maju něchať vyblbnuť. Nakoněc se pohadali, bo segra mu pravila, ţe se to budě
museť škrabať a on, ţe to stači natřeť a budě a segra zas, ţe něbudu ţiť jak u
cyganu s ryhami ve stěně a on, ţe neni jeji otrok a ţe na škrabani sere. No řvali
po sobě jak Banikovcy na Matušoviča. Nakoněc to odsral aji sused, kery se v