Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

dupy. Měl vydrţ, ale nakoněc to vzdal a šel hazať kameně do vody.
Vylez sem s hrabjami, chvilu lital po zahradě a za chvilu uţ sem měl fajnu kupu.
Jak sem se začal shaňať po syrkach, jak na sviňu přyjela susedka od vedle s malu
cerku. Jak viděla tu kupu lisťa, podezřyvavo sy mě prohledla a pry ţe dufa, ţe to
něchcu paliť, bo mala je alergicka na dym. Tuţ jasne, ţe ni, uklidňoval sem ju.
Mam na to pytle, narvu to potem do auta a odvezu na skladku. Pochvalila mě, ţe
sem ohleduplny a ekolog a šla s malu do chalupy. Tuţ to tak, ja sy budu sviniť
felinu listim. Stači, jaki burdel mi tam raz zrobil Venca, jak sme v Makru
kupovali to dyvidyčko. Eště ţe maju okna na druhu stranu. To zas neni taka
kupa, aby to hořelo dluho, no ni?
Skontroloval sem, esli je furt s malu vevnitřku a škrknul syrku. Moc se temu
nechtělo hořeť, bo to bylo trochu eště vlhke, ale jak sem do te kupy narval dvoje
noviny, nakoněc sy to dalo řeknuť. Akurat s tym čmudem sem jaksyk něpočital.
Věter lehce fukal směrem k susedce. Zaslechnul sem jakesyk vyryvani. Do dupy!
Uţ sy teho všimla. Pro ten přypad sem měl po ruce přypravenu staru celtu, eště
po fotrovi z vojny. Honem sem to přykryl a robil něnapadneho. Susedka vylezla,
rozhledla se, viděla přykrytu hromadu a mě, pod nos sy cosyk zamručela a šla
zas dovnitřku. Dalši noviny a dalši syrki a uţ to zas hořelo. Aby ten čmud nešel k
ni, vzal sem sololitovu fošnu z šopy a rozhaňal sem ten dym pryč. Něbylo to ale
to prave, bo sem to rozdmychal na všecke strany a ju to zas přylakalo ven. Celta,
zpod kere se dymilo, uţ tak něnapadna něbyla, ale na přymu otazku "Vy tu pálíte
listí?" sem odpověděl, ţe nic něpalim a asy sem ju přesvěčil, bo zakrutila hlavu a
šla pryč, bo ji mezytym začla bečeť mala. Fajne, včil budě vic času.
Eště tak dva třy pokusy a je z teho hromada popela. Zas sem škrknul a uţ to šlo
celkem fajně, bo to bylo eště rozhicovane z posledniho přykryťa. Jak uţ to bylo
skoro jak Hus na posledni akcyji, naraz vidim na schodach susedku s malu na
rukach. Bechnul sem na to celtu a robil, ţe tam nejsem. Susedka přyšla aţ k plotu
a pravila male "Podívej, Maruško, to je ten ošklivý pán, kvůli kterého kašleš. On
pálí listí, víš". Moje tvrzeni, ţe to musy isť od suseda asy nemělo ten spravny
psychologicki učinek, bo v tu chvilu chitla ta celta.
Musel sem vypadať jak vul, jak sem tam tak stal před hromadu dymicyho lisťa,
přykryteho hořycy celtu a snaţil sem se přesvěčovať susedku, ţe ja nic něpalim.
Rači sem se zbalil, počkal aţ listi dodymi a valil dom.
U branki mě odchitnul zas ten mondrala a pry, ţe ma pro mě tajemstvi. Ţe v
Kijovicach určitě musa meškať jacysyk indyjani, bo před chvilu zřetelně viděl
kuřove sygnaly, o kerych čital v kniţkach od Karla Maja.