Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

něnapadně zoptať partyje. Ale to vitě, ţe mi to je jedno, ale enem tak pro zycher.
Asy ty sloţki fakt potřebovala, bo obletěla všeckich na patře a nakoněc skončila
u šefa, kaj ječela jak Viktorka, ţe jak ma robiť, jak něma zakladni vyrobni
materyjal. Šef ju posluchal na pul ucha a mezytym sy v kapesnim špiglu ohliţal
svojeho hnisaveho kamarada a něpřytomně kival palu. Slyšeli sme přes otevřene
dveře, jak Jaruna změnila taktyku. Poradila mu, ať sy to skusy vymačkať, ale rači
ve vaně, bo teho tam budě beztak liter, pry se mu ulevi. Ale ţe předtym ať ji
zeţeně ty šanony. Šef zebral kecafon a vytočil hospodařku. Ramenem drţel
sluchatko a obuma rukama se snaţil dlubať do te piramidy na krku. Asy ho to
zabolelo, bo naraz zařval jak kinkong akurat ţe hospodařka pravě zdvihla
kecafon a myslela sy, ţe sy kdosyk robi srandu. Nasrany rozbolavěly šef ju
vyved z omylu, bo ju zdupal jak dyrygent na třy doby, ţe čemu něma ty bebechi,
na kere před třemi měsycami psal ţadanku. Jaruna se před nim nakrucala v
bokach, tuţ dal řval, ţe to potřebuje co nejspiš, bo jeho podřyzeni němoţu robiť.
Ta bestyja mu potem začla fukať na ten jebak, tuţ šef eště zařval, ţe sy to zajdě
kupiť sam a ţe ji potem da paragon. Hospodařka asy protestovala, ţe to neni take
jednoduche, bo zařval, ţe ho to nězajima a bechnul s kecafonem. Jaruna mu
poslala vzduchem pocalunek a odplula pryč.
Jak sem šel potem uplnu nahodu kolem, slyšel sem, jak šef nahlas duma, koho
poslať do obchoda. Enem tak sem se mu tam vplazyl a hlasyl sem se před jeho
stolem, tajak prvňak. Šef mě přehliţal a mě začla pracka boleť, tuţ sem sy ju
podepřel levu a třepal dal pazuru, bliţ k jeho gzychtu. Tuţ ţe by mi kdosyk
sypnul do raniho turka prašek na něviditělnosť? Šef čuměl skrz mě, jak přes
Hopkirka, hibal pyskem a vraštil čelo, naraz se usmjal a vytočil čislo. Jak sem
slyšel, ţe vola k sobě Laďu, nasraně sem odešel. Laďa se nam potem přyšel
pochvaliť, ţe sy moţe pojčať sluţebni karu, aby byl spiš zpatki. Do dupy, teţ
musym začnuť nosyť šefovi slivki z vlasni zahradki.
Laďa se vratil po štyrech hodinach a volal na mě, ať mu idu helfnuť. A čemu ja?
Jak sem u te kary šahal po tych štyrech teskotaškach, ohnal se po mě, ţe to ni, ţe
to je jeho nakup. Vrazyl mi do ruk velku krabicu, v kere byly jakesyk
kancelařske bebechi, na ňu dal druhu a pry aţ to odněsu, ať se eště vratim, ţe
tam eště cosyk ma. Cyp jakisyk, budě sy ze mě robiť poskoka? Jak sem mu
řeknul, co sy myslim o jeho předkach a jejich přybuzeneckich poměrach, pravil,
ţe sy to teda odněse sam, jak mě to tak obtěţuje. Vul. Je uraţlivy jak male děcko.
Odtahnul sem to na patro šefovi na stul. Ten to rozhodil po kanclach a Laďu před
všeckimi pochvalil, jaki je fajny pracant a jak dokaţe všecko fajně zařydiť.
Měl sem po naladě a chtěl sem aji Laďu bonznuť za ty jeho teskotaški, ale