Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Tuţ co?
Podle mapy mame před sebu eště kus cesty (esli to je vubec mapa tute oblasti) a
vrstevnice, kere byly sobě bliţ a bliţ, něvěstili nic dobre. Za sebu mame šilenu
pomstychtivu bestyju, kera zdrhla z domova duchodcu, ty bolaki od kopřyv a
špinave nohavice nam asy něodpusti a kdovico ma pod tu červenu šusťakovku. V
dalce sme ju zas zahledli (tuţ to neni moţne, on musy mět teţ kolo!) a tak sme se
zas o kusek přesunuli. Dal uţ sem ale nemoh jet, bo sem asy cestu vytratil z
přehazki jakesyk duleţite dily a ten kopec uţ se začal podobať Lyse a tak sem
tlačil. Karel navrhoval jet dal, bo raz mu přece ujet musyme, no ni? Kamil
navrhoval něbezpečneho stařyka zabiť - asy se přy tym padě do vody jebnul do
paly. Leoš se tvařyl jaksyk divně, ţe by sy cosyk skřypnul do sedla? Tuţ zas sem
musel sytuacyju zachraňovať ja. Navrhnul sem na nejbliţšim mistě se schovať,
stařyk kolem projdě a my se vratime po cestě zpatki. Jak sem sy všimnul
Kamiloveho zděšeneho gzychtu, honem sem dodal, ţe tu malu Ostravicu
tentokrat rači opatrně přebrodime. Karel sportovec moc něsuhlasyl, bo to něbyl
jeho napad, ale ostatni byli pro. Včil enem najsť fajne misto. Cesta vedla chvilu z
kopca, tuţ sme trochu chitli naskok. Leoš asy něbyl uplně mimo, bo naraz přyšel
s tym, ţe ma fajny napad. Pry bysme mohli aji s kolami vyšplhať na tamten
nědaleki posed. Byl mimo. Bych něvěřyl, jak moţe taki lehki vanek na
něspravnych mistach škodiť.
Za posedem se naštěsti objevil celkem husty křak, kaj sme zapadli. Celkem
pozdě sme sy všimli, ţe to su ostruţiny, ale kola uţ byly hozene uprostředka a v
dalce se zas červeně zablisklo, tuţ sme se dohodli, ţe to buděme řešiť aţ ten
chlop přejdě. Seděli sme tam jak bysme chtěli cosyk vysedět a zavislakum
zakazali kuřyť. Jak dědek dluho něšel, Karel se nasral, jak by sy to uvědomil aţ
včil, vyskočil a pry, ţe se něněcha šikanovať jednym slabym dědkem, bo sme
štyre a sami sylni chlopi. Akurat jak tak honem stanul, jaksyk se mu podlomily
nohi a zas sednul na řyť. Změnili sme oficyjalni stanovisko - my se vlasně před
nikim něschovavame, enem tak spočivame, zdravě se stravujeme ovocem,
někuřyme, bo zrovna odvykame a něřveme, bo něchceme plašiť lesni zvěř. Hned
se nam lepši sedělo. A jak kolem kdosyk šel a klepal sy přy tym turystycku
hulku, byla to enem nahoda, ţe sme pravě něměli o čim dřystať.
Kola sme potem z ostruţin dostali celkem snadno, bo sme pro nich poslali
Kamila, kery to cele spiskal. Syce prvni nechtěl, ale jak mu Karel domluvil tak,
ţe ho ţduchnul do křaku, Kamil se zaleknul a kola nam vytahal. Věčina z nas uţ
nechtěla jet dal, bo měla teho něbezpeča dosť a teţ nas bolely řytě a nohi. Po
cestě, keru sme přyjeli, sme se vracali zpatki. Koněc sem odsral ja, bo ten klinek
uţ měl fakt nejlepši roki odfarane a taku namahu něčekal. Rozlučil se se mnu asy