Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Kamil vevalil, byl jaksyk maly, bo jak sem přešlapoval, šlapka dycki o kusek
poskočila. Ale chuj s tym.
Vesele sme valili z kopca a věter nam fukal v řepach - no dobre, koněc srandy -
věčina z nas uţ vypada skoro jak stary od Oscvaldove. Hňupi sme sy
něuvědomovali, ţe to co včil sfarame, buděme museť na spatečni cestě vyšlapať.
Po paru kilometrach sy zavislacy vydupali prvni kuřpauzu a Karel nad
turystycku mapu dumal, kaj vlasně pojedem. Bliklo mi palu, čemu to robi aţ
včil, ale co, tu se neni kaj ztratiť, no ni? Trochu sem zneistěl na dalši křyţovatce,
bo zahnul na lesni cestu. Tuţ kola uţ nic vic němohlo co překvapiť, akurat my
sme se na sebe podivali nervozně, ale jeli sme dal.
Na prvnim potučku, kery ved přes cestu, stroskotal Kamil, bo něpředpokladal
taku hlubku. Ona to spiš byla taka mala Odra. Jak se mu zastavilo předni kolco
ponořene do pulki špic, enem heknul Mamo moja a na plocho sebu jebnul do
vody. Dali sme pauzu, neţ se Kamil vynadaval a přestal kopať do okolnich
stromu. Co ale včil? Na převlečeni nic neměl, galaty měl mokre a přece nepojedě
tak, bo sy něchce zapařyť ţadne duleţite organy. Za naše fajne rady, aby jel nahi
a galaty sy pověsyl na štanglu aby mu proschly, nas posylal do řyti. Nakoněc se
zlitoval Leoš a pojčal mu svoje galaty, bo jeho trencle vypadaju jak kraťasy a tak
budě něnapadny. Něchapu, čemu na sobě nosy tolik hadru, ale pry mu to
vyhovuje, bo mu je fajně teplo. Jeli sme dal. Kamil furt vyryval, ţe se cyti
chujovo jak je naostro, ţe ho ty kraťasy škrabu na kulach a kdy je naposled Leoš
pral a v jakim prašku a podobne duperele.
Cesta dal byla celkem fajna aţ na teho staršiho chlopa v pumpkach, kereho sme
asy vystrašili, jak kolem něho proletěl naš peleton a on sebu chrapnul do kopřyv.
Dluho nam hrozyl berlu - no spiš to byla asy turystycka hulka. Jak se pěšina
zuţila a začlo přybyvať kořenu, šišek a podobnych v lese zbytečnych bebechu,
začli sme remcať. A jak sme sy koněčně všimli ţlute turystycke znački, začli
sme nadavať nahlas, esli Karel neni nahodu ichtyl, kery nas naved na cestu pro
turysty. My tře sme demonstratyvně zastavili, nahlas začli stavkovať a chtěli
zakladať odbory. Karel sy teho všimnul aţ po sto metrach a jak se vratil, začlo
kolektyvni vyjednavani. Našu klidnu debatu utnul ten duchodca s hulku, kery se
naraz vynořyl za zatačku a rychlym krokem se k nam bliţil s nadavkami. Celkem
rychle sme se rozhodli, ţe bysme mohli eště kusek popojet a v dyskuzyji
pokračovať tam. Naskočili sme do sedel, někeřy s bolestivu grymasu a
vykřykem, a jeli sme dal po značce, kera - sviňa - začla vesť do kopca. Po deseti
minutach sme zastavili, bo to by musel letět jak Chuantorena, aby nas doběhnul a
pokračovali sme v dyskuzyji.