Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

ţďorb. Přyjel na čas a dokoňca spiš jak Karel. Akurat se mi zdalo, ţe ten jeho
kamoš-opravař mu tym kladivkem semtam vylepšil aji karoserku.
Odjezd a cesta uţ proběhla normalně. Na chajdu sme dorazyli před obědem.
Chataštajger se rozčiloval, ţe nas čekal uţ večer a ţe kvuli temu šel spať aţ ve
dvanasť, ale štyry plechove Radki ho sklidnily. Ubytovali sme se ve dvuch
pokojach a šli obhlidnuť okoli. Povim vam, fajna chata, pěkna, zachovala. Je to
od Milanove roby ze šichty a je vidět, ţe tu nějezďa ţadne hovada, kere jak se
navala, začnu sy hrať na demolični četu. Přyzemi a prvni patro, fajna jidelna a
bar, kolem lesy, to budě super tyden. Poděkoval sem chlopum eště raz za fajny
darek k narozkam. Karel pravil, ţe ať děkuju aţ na koněc. Pry to budě
organyzovana dovolena, ţe ma plan akcyji na kaţdy den a ţe se dom vratime
"zoceleni na těle aji na duchu". Kaj na take dřysty chodi? Na sobotu odpoledně
bylo v planu akurat sbirani hřybu v okoli. V tym ja nejsem moc dobry, tajak
dycki sem našel akurat paru nejedlych, dvě olvejski s přylohu, jeden gulaš, co
prošel střevami a staru zduřelu barumku. Ale aspoň sem se fajně prošel. Všecy
ostatni, tajak sem čekal, doněsli plne košiki jakichsyk hřybu. To mě trochu
nasralo, tuţ sem im navalil paru klinu do pal, ţe to určitě nejsu jedle hřyby, bo se
v tym vyznam. Večer u vina sme naplanovali nedělni pěšovylet po krasach
Jeseniku. Kamil něplanoval, bo se mu tam zalibila jedna robka od partyje
ubytovane v přyzemi a robil na ňu k vedlejšimu stolu take ty svoje gzychty typu
Čenski s ječnym zrnem.
Rano sme nabalili ruksaki na pul dňa, oblekli se, ja sem sy obul svoje vyhodně
kupene goreteksy a vyrazyli sme. Asy uţ vychazam z formy, či kereho šlaka, bo
po pěti kilometrach se mi zdalo, ţe sem ušel dvacet. Nevim, esli to bylo tymi
butami, bo mi čim dal vic přypadalo, ţe mam nohi ve dvuch svěrakach. Asy sem
ich měl před zajezdem trochu rozchodiť. Karel, kery měl mapu, buzolu aji
kompas, se sam menoval horskim vudcem a určil jakusyk fajnu zkratku, pry
čemu by se chodilo po namalovanych značkach. Prvni to vypadalo schudně, ale
jak se začly nohi bořyť do jakesyk rašeliny či čeho, trochu sem zněistěl. Ty
baraby to celkem nadchlo, bo na sebe začli pořvavať jak na burze, o kolik kdo
klesnul. Potem Leoš zajel aţ po kolena a všeckich proklel, obzvlašť tych, co na
ňho začli pořvavať "Frodo, Frodo!" Ţadna tyčka něbyla po ruce, tuţ zme chvilu
uvaţovali, ţe ho tam něchame medvědum. Jaksyk zněistěl a začal nam nabizať
ruzne usluhi, od čištěňa butu aţ po zaplaceni piva večer v knajpce. Tuţ nas
přemluvil. Jak sme ho vytahli, musel isť chvilu před nami a chvilu za nami podle
teho jak se měnil věter, bo smrděl jak hovnocuc (kdovico v te baţině zcyplo).
Leoš ale něbyl jediny, kdo měl mokro v butach. Ja, i kdyţ sem nikdě nězapadnul,
sem zystil, ţe mi tam teče, či co, bo mi čvachtalo ve fusaklach. Tuţ maju přece