Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Neţ nam přybuchla dveře před pyščiskami, viděl sem Kamila, jak robi posuňki,
ţe to určitě eště zapijem v hospě hned, jak ho roba pusti z domu. Tuţ abysme
nězapijali jeho vnuki...
20.01.2005
Poprava vanočniho stromka
Segře uţ začal stromek sypať po tepichu bodliny jak tyden scyply jeţek, tuţ mi
minuly tyden volala, esli bych ji něpřyjel pomoct. Zoptal sem se, esli švager je
zas na pul roku v Tibetu, jak minule za teho zmlaceneho policajta, ale ani mě
nenechala domluviť. Pry odjel v nedělu na štrnasť dni na montaţ kajsyk do dupy
(třeba zarobiť dost peněz - furt eště splaca ty vyhibki) a neţ se vrati, v obyvačce
by byl burdel jak v tanku. Tuţ sem ji slibil, ţe dorazym v ponděli po šichtě, ale
chlapi mě zatahli na jedno a jaksyk fajně se kecalo, bo sem se dom přyplazyl jak
Meresjev a jak sem segře volal, esli moţu přyjsť, poslala mě do řyti, ţe pry v
deset večer je pozdě.
Druhi den sem ji telefonem z roboty vysvětloval jak to vlastně bylo a domluvili
sme se na středu. Chlapi mě zas lakali na jedno, ale byl sem tvrdy jak hamburger
z teho stanku u Prioru a nědal sem se. Sice jak sem jim řek, ţe idu segře rubať
stromek, tak na mě eště na zastavce pořvavali "Hoj wudmene", ale sral sem na
nich, na cypy. V lokalce sem zabral strategicke misto hned za dveřami, začal sem
chrchlať jak haviř po dvaceti rokach na čelbě a nasadil gzycht nemocneho
jednonoheho invalidy aby ty pazgřyvce s berlami na dalšich zastavkach ani
něnapadlo se ku mně přybliţiť. Na Dubinu je daleko tuţ sem si kratil chvilu
čuměnim z okna a obdivovanim kras našeho fajneho města. Mirak, kostel furt
stoji, Šental, kurec, tam se se raz navalil tak, ţe sem si cestu dom poblul vlastni
buty, stadijon, moderně nazyvany palac kultury a sportu, tam sme loni na jaře
kulturně chlemtali před vchodem jakusyk samohonku se Slovakami, jak vyhrali
zapas na mistrovstvi a potem sme sportovně zdrhali zadem kolem Atomu, bo
jeden vychodňar nahodou poblul bengam zadni kolo od felicije ... Slavija, kurnik
asi sem chvilu zdřymnul ... Dubina konečna? Do řyti, ja sem to přejel! Tuţ
pěšobusem jednu zastavku spatki tym betonovym zapadakovem, chvila klikateho
panelokrosa a uţ zvonim u segry.
Hned ve dveřach mě nasrala, bo ku mně začla podezřyvavě čuchať jak jezevčik k
bananu, esli uţ sem vystřizlivěl z pondělka a nebo esli nejdu z knajpy. Jak