Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

teho tu ryţu a hotove - pry ryzoto.
Po obědě se slezli ti, kerym uţ bylo fajně a uţ něspali, u šipek. Emil tam měl
take ty fajne eletrycke, co byvaju v knajpach. Ty mi celkem idu. Furt sem
vyhraval a Emil zuřyl, bo byl dycki těsně za mnu. Potem se k nam přydala Kejt.
Jak trefila porcelanovy taliř po Emilove prababce, chitře pověšeny na stěně
kusek od šipek, Emil enem polknul, ale jak srazyla a rozvalila pamatečni amforu
z jakehosyk muzea z Řecka, Emil polknul, lapnul ju a něnasylně ju odved pryč z
obyvaku se slovami "Běţ sy rači kajsyk štrykovať". Jak sem vyhral asy osme
kolo, Emil se nasral a vypnul šipky, ţe pry ať se to neniči a ţe iděme hrať kulec.
Myslel sem, ţe chce isť do knajpy, kera je od jeho chajdy asy štvrť hodiny
normalně a hodinu a štvrť po sedmi pivach, ale guvno! Od moji minule navštěvy
mu na huře přybyl kulečnikovy stul. Ročild jakisyk. Pravda, platno uţ
něvypadalo jak nove, teţ uţ asy cosyk zaţilo, ale hrať se dalo. Ta bestyja Emil se
kajsyk musel doslechnuť o mojich kulečnikovych "uspěchach" a chtěl mi včil
zrobiť ostudu za ty šipki. A teţ ja.
Hralo nas pět. Mašina se k nam přyfařyla, ţe chce hrať se mnu. Vysvětlili sme ji
pravidla a ona pochopila, ţe to něpujdě, ale stejnak chtěla hrať, aby mohla byť
přy mně. Ve fizyce sem nikdy něbyl moc dobry a podle teho ta moja hra
vypadala. Po kaţdym mojim ţďuchu se cela partyja enem uchechtla a měli
cypate pindy. Mašinu to sralo a dycki se na nich mračila. Všimnul sem sy, ţe jak
se zamrači, spoji se ji skoro oboči a bo měla na kaţdym oboči dva kruţki,
vypadala tajak předni maska od audyny. Sral sem na nich a hral sem jak nejlepši
sem uměl. Prokladal sem to slivku. Šak to znatě - člověku je rano zle a v ţivotě
uţ něchce lopať, ale jak se mu ulevi, uţ sy aji po kališku da.
Jak se dalo čekať, kulec nědopadnul moc dobře. Partyja byla čim dal navalenějši
a robili ze mě čim dal věčiho vola. Jak byla na řadě Mašina, neţ nabrala kulu,
Emil pravil cosyk srandovniho o tagu, mě a jejich ţeleznych ozdobach. Jak do
teho vzteki jebla, bila kula šla vzduchem a zrobila Emilovi společnosť tam, kaj
uţ dvě měl. Emil naraz leţel na zemi, bučel jak vesela krava a valily mu slzy.
Asi uţ nechtěl hrať. Něchali sme ho tam, lapli slivku a valili sme ven. Venku uţ
bylo celkem šero. Banda tam měla vytahnuty sud a hrala tam roztahovaka. Včil
němyslim taku tu hru, co hraju ginekolozy v poledni pauze. Roztahovak se hraje
tak, ţe kaţdy hodi nuţ do země druhemu, ten musy dať na to misto hnatu, nebo
ruku a druhu volnu to hodiť dalšimu. Tuţ ale beztak tu dřystam zbytečně, bo to
všecy znaju, no ni? Neţ sme zmizli do lesa z dosahu přypadneho Emilova
erpegečka, viděl sem, jak Kejt provalila s rozmachem Fibingerki noţem předek
Milanova butu. Ten uţ měl v sobě pivniho anestetyka jak přechlastana stodvacka
benzyna, bo sy ani něvšimal, ţe mu z hnaty vali krev, enem se na ňu tlemil a na