Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

dycki začně vyryvať, ţe na co mam tu kraksňu, kdyţ s ňu skoro nejezdim.
Nazvať kraksňu skoro novu feliciju rok vyroby (sem se dupnul - 1995), upravenu
znamym co ma autoservis tak, ţe mi aji ti mladi fagani, co dycky opruzuju na
autoburze v sobotu zaviďa, tuţ to je od mamy odvaha. No nic. Eště ţe tam
němusym moc často, bo to je dycky cesta jak cyp. Sednu na kolo, vypravim se
do Heřmanic, kaj mam garaţ na tu svoju krasavicu, aby v zymě vubec
nastartovala. Sem tam zystim, ţe sem kliče něchal doma, tuţ zas šlapu zpatki, no
a tak zabiju dopoledně. Věčinou jezdim do obchoda poranu, bo tam byva malo
duchodcu - pulka eště chrape a druha pulka od minuleho nakupa umřela. Jak
projiţďam kolem heřmanickeho kryma, dycky se řechtam jak osel na horske
draze jak vidim ten bilbord s reklamu na firmu, kera prodava stolki s velkim
napisem "Aby se vám lépe sedělo".
Přyjel sem na parkoviště, aut jak na autosalonu, kurnik co tym luďam hrabe, tak
brzo stavat? Vlezu dovnitřku, proderu se přes dva voly, co něumja čitať, anebo je
pro ně dvaceticentymetrovy napis VCHOD moc maly a uţ valim do zeleniny.
Tam je to dycki jak v domově duchodcu před vydejem prašku. Nevim, co tych
dědku a babek tak laka na přehrabovani se v zhnilych mandarynkach. Nejlepši je,
jak kdosyk necha stať vuzek uprostředka a mysli si, ţe ostatni maju křydla.
Kdyby bylo po mojim, kupim si akurat pytlik jablek, ať mam aspoň jakesyk ty
vitaminy. Ale mama mi napsala na listek hromadu bebechu, toţ se musym
prodrať hafem zpocenych stařyku a stařen, kerym asi něfunguje pračka, bo
smrďa podobně jak kauflandski hajzel, ale ten je ocuď daleko.
Neţ zajdu kupiť piva, stavim se u přyhradek s gazetami a časopisami. Tam to
byva horši jak u zeleniny, bo dědcy si mysla, ţe to je veřejna čitarna, toţ tam
zaparkuju svuj dratěny kaufomobil, zeberu Blesk a šetřa prachi. Prodřu se
frflajicym chumlem, vemu sobje Pravo, mamě Vlastu, Babu a ţivot, Květy,
Blesk, Rodinu a valim rači pryč spiš, jak mě kdosyk přetahně berlu. U piv nikdo
neni, tuţ narvu deset do vuzka a jedu pro chleba. Beru dva a poslucham, jak tam
dvě babki nadavaju na ty gizdy, ţe minuly tyden staly rohliki enem čtyrycetnik a
včil ţe korunu padesat a co to je za burdel? To za komunistu něbylo. Naberu do
sačka dvacet rohliku a babki na mě čumja, jak bysem vyhral ve sportce.
Chtěl sem si kupiť aji kusek salamu, ale uţ sem zas zapomněl, ţe velci šefi v
ramcy "zkvalitněni sluţeb" hrali asi kisně-kisně-hybtě se, bo regale ze salamem,
syrem a salatami su včil v dupě uplně. Jak sem to minule zystil, ptal sem se roby,
co kolem profičela s takim tym elektrovuzkem na vozeni zhnilych mandarynek,
kaj su salamy. Tak pry venku naproti Eurotelu. No super, a čemu? Pry něvi.
Hmm, rozprava jak s hluchoněmym slepcem.