Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

loncka s tym hrudnikem, jak by tam měla štyry plne termofory, a nebo ta
šikovna černovlaska. Guvno! Z roha na mě mavala taka převyvinuta odratovana
maxyroba a na plny pysk se na mě zubila svojim dvojitym pirsyngem. Na pysku
měla vic ţeleza, jak Lance špic na přednim kole. Tuţ co se dalo robiť. Byl sem
celkem utahany, tuţ sem šel brzo do spacaku. Před tym neţ sem zalomil, sem
mrknul na tydlifon a tam třy něpřyjate hovory od Zdenki, tuţ sem hned volal
zpatki, ale něbrala to. Aspoň sem ji napsal laskiplnu ezemesku.
Ve středu rano sem se zbudil jakimsyk divnym pocytem a teţ ja! Vedle spacaku
seděla Maša, zvonila ţelezem v oboči tajak stary Šupčik, jak v Hrabuvce vozyl
ţelezo do sběru a enem sem otevřel očiska, pry hned ţe iděme vařyť. Pomalu
sem ji vysvětlil, ţe funguju aţ po turku a lup - za chvilu uţ sem ho měl hotovy.
Tuţ hospodyňka to budě asy zdatna. Jak sem dopijal, přyletěl jakisyk udychany
chlop, kery mi byl povědomy, cely onajkovany a Maša hned šeptla, ţe Dţon je
zvykly kaţde rano uběhnuť pět kilometru. Hryzal sem se do jazyka, ale stejnak
sem se nakoněc slyšel, ţe teţ rad běham. Maša se rosvitila a hned přeloţila
Amikovi, ţe tu ma kamoša na litani po ranim lese. Teţ se rosvitil a cosyk začal
ţbleptať. Z Mašineho pohledu sem pochopil, ţe se mě cosyk ptal, tuţ sem zas
zamachroval, ţe rozumim a pokival sem palu, bo sem sy myslel, ţe mě obdivuje,
v jake sem kondycy. On kivnul, ja sem kivnul, tuţ fajně sme sy rozuměli. Maša
to potem akurat trochu posrala, jak mi pravila, ţe mi na tu šestu hodinu, neţ s
Dţonem zytra vyběhnu, přypravi zas turka.
Schliple jak nad prazdnu pikslu od vijagry sem potem lapěl v kuchini a čučel, jak
Maša robi oběd. Zkontrolovala konzervy, roztřydila ich podle druhu a velikosti,
vytahnula velki kastrol a někere začla otvirať a kipať dovnitřku. Moc fantazyje
něměla, bo tam hazala same stejne druhi. Trošku sme se rafli a nakoněc mi
něochotně dovolila do teho gulaša narvať aspoň jednu pikslu fazoli. Jak se potem
zašla na hajzel odlehčiť, sypnul sem tam eště porkovu polivku, ať to ma jakusyk
chuť, no ni? To mi přypomělo moje alchimistycke roki, jak sem zkušal doma
klohniť všecko moţne aji němoţne z teho, co bylo zrovna doma. Rozhodnul sem
se to okořeniť, ať to něšmakuje tajak z konzervy. Ve špajzce sem našel kořeni,
co Emil beztak eště kupoval v Pramenu, vyhrnul sem sy rukavy a vrhnul se do
roboty. Jak na sviňu se pravě vratila Maša z hajzlu a furt mi čučela přes rameno,
co to s tym gulašem robim. Jak sem byl do teho zaţrany, přeslechnul sem
krakani z tydlifona. Zas jakesyk něpřyjate hovory a ezemeska, čemu ji něberu
tydlifon. Jak něberu? Tuţ něstiham a ona hned mysli kdovico tu robim. Jak sem
ji volal zpatki, zas to něbrala a neţ sem ji stačil napsať ezemesku, naraz Maša
zařvala z kuchině jak velblud, jak uvidi dvě cyhly a se zavřenymi očami lapala
kolem sebe. Tuţ ţe by ji něšmakoval ten muj upraveny gulaš? Tuţ moţna, ţe
sem tam teho kořeňa sypnul vic, jak sem myslel na Zdenku, ale co, aspoň to budě