Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

sem zašel na jedno, bo zas bylo horko jak na Enhačku.
Potkal sem tam Vencu s Emilem, tuţ sem sy přy pivku postěţoval, ţe mam paru
dni volna, babu v řyti a nevim co s tym. Pivo dalo pivo a Emil mi navrhnul, ať
jedu s nim zytra na chalupu, ţe s nim jedě partyja. Tuţ a čemu ni?
Akurat mi zabylo trochu lito, ţe bych Zdenku nědoprovodil na autobus, tuţ sem
vyšel před knajpu a zavolal sem ji, abych cosyk nězdrbal. Překvapilo mě, jak
nadšeně suhlasyla, ţe to něvadi, enem ať jedu s kamošami. Spiš sem čekal, ţe mi
to budě vyčitať, šak zname roby, ale asy je fakt Dokonala.
S chlopami sme domluvili paru detajlu a ja sem vyrazyl dom baliť. Tryko,
kraťasy, plavki a pro istotu mikinu a byl sem hotovy. Potem mi došlo, ţe němam
ţadne ţradlo, tuţ sem sednul do feldy a jel do obchoda pro basu piv, jakesyk
flaški, štanglu salamu a chleba. Musel sem se v duchu pochvaliť, jak sem skvěly,
bo sem se tak honem dokazal sbaliť na ten lastminyt, co sem chitnul v knajpě a
Zdena se chistala uţ tyden.
Rano mi volal Emil, esli něvadi, ţe mi do auta nasadi jakusyk Janu, co bydli
kusek ode mě a něma se tam jak dostať. Tuţ čemu ni, aspoň mi to spiše uběhně.
Ani mě něnapadlo, jak tam asy měla puvodně cestovať. Jana za paru minut
volala a domluvili sme se po obědě u ni, bo bydli fakt hned vedle. Po obědě sem
se dal eště turka, nahazal paru tych bebechu do feliny a vyrazyl sem. Před tym
domem staly dvě kočeny, kere se asy pravě stěhovaly, bo tam měly haldu kramu.
Prozvonil sem Janu a dosť mě překvapilo, jak ta jedna kočena, co čekala na
stěhovaka, vytahla tydlifon. Začlo ve mě kličiť podezřeni, kere se potvrdilo, jak
do telefonu pravila "Ahoj Jana" a čučela mi přytym do oči.
Tak sem se seznamil s Janu aji Hanu (bo to byly segry), kera se nakoněc
rozhodla, ţe pojedě teţ. Kočeny nastupily a ja sem se spomněl, ţe sem se chtěl
eště rozlučiť se Zdenku.
Zazvonil sem u ni, zeběhla dolu a jak viděla muj naklad, zmrznul ji jaksyk
usměv. Začnul sem ji honem vysvětlovať, co a jak, ale parurazy sem se zakoktal,
bo mi deprem včil došlo, co sy asy Zdenka mysli. Rozlučili sme se celkem
zymně. Slibil sem ji, ţe ji budu kaţdy den psať ezemeski, ale ona furt enem
čučela na ty robki a kivala hlavu jak taki ten čokel na zadnim okně starych
škodovek.
Tuţ hura do Beskid!