Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

inym moţu roby tuţiť, jak po chlopach, no ni? Na Masarykaču to bylo jak v Zoo.
Same klece, rachot, a mylijon očumujucych ludi. U Radka sem dal kafe, mrknul
do jeho dyvidyteki, kaj ma hlavně dila filmoveho studyja Verbatym, misto
jedneho sem zebral pět kolec a valil sem dom. Z něba začlo teţ valiť, tuţ sem
dom dorazyl jak finalista Miss mokre tryko. Akurat ţe mi nikdo celu cestu
nětleskal.
Doma sem vrazyl film do dyvidyčka a lapnul na řyť s kobzolami v misce. V
polovině filma mi volala Zdenka, esli plati zytra naše rande, ţe jeji mama jedě s
Bobičkem na chatu. Maly synek ve mě zaryčel ščestim, ale do telefona sem ji
klidně řeknul, ţe jasne ţe plati. Potem cosyk točila, co sem moc něvnimal, bo
sem se snaţil zdvihnuť ovladač nohu ze země z tepicha, aţ sem se zarazyl, jak
pravila, esli ji pomoţu zytra vybrať plavki, co chce kupiť do Chorvacka. Jasne ţe
ja, to bych moh robiť denně. Domluvili sme se, ţe ju po obědě vyzvednu,
mrkněm do obchoda a valime zpatki k ni dom. Jak sem se zas zadival na film,
zas tydlifon. Mama! Kura, ona ma beztak moje dyvidy napojene přes tydlifon a
dycki, jak na cosyk fajneho čučim, ona to vi a otravuje.
Mama mě zvala v nedělu na oběd, ţe přyjdě segra aji s rodinu. No vida, dluho
sme se něviděli, co? To tak! Cosyk sem zamručel, ţe mam moţna šichtu, abych
sy něchal čas na rozmyšlenu. Potem mama dodala, ţe němam zapoměť zytra
posekať travu na zahradě a to mi zatlo, bo sem na to zapoměl. No zapoměl - ja
sem segru něbral moc vaţně, tuţ sem sy to ani něukladal do paly. Honem sem
zebral ovladač - uţ sem v tym fakt dobry a uţ chapu, ţe moji předcy byli
orangutani - a nacvakal sem stranku 171 na teletekstu. Přytym sem mlel jakesyk
kraviny. Jak sem zystil, ţe zytra ma přysť okluzni fronta, nic uţ mi něbranilo
slibiť, ţe travu posekam. Spokojeny sam ze sebu, ţe sem to tak fajně zařydil,
sem sy šel zrobiť večeřu a jak sem se dodival na Četnika, zecvaklo mi, ţe sem se
předtym nědodival na to dyvidy.
Rano naštěsti lelo jak z konve, přesně podle planu. Honem sem mamě zavolal, ţe
holičska uprava zahrady se budě museť odloţiť a ţe sem z teho něščasny, ale na
oběd přydu. Po obědě sem se doma sprchnul, učesal a navoňal - šak vitě čemu -
startnul svoju formulu a vyrazyl ku Zdence. Cestu sem ji cynknul, takţe uţ stala
před domem a mavala na mě jak na taksyka. Lapla vedle mě a pry směr
Šokinpark. V duchu sem se zoptal, čemu ni Kerfur, šak to je bliţ a bebechi su
tam stejne, no ni, ale rači sem nahlas nic něpravil, bo sem nechtěl zdrbať ten
večer.
Ani sem nětušil, kolik malych kramku je v tym parku. Včil uţ to vim. Mylijon!
Zdenka sy totiţ někupovala enem plavki, ale aji slunečni brylki, plaţovu tašku,