Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Zdenku sem to měl celkem po minule akcyji pokaňhane, ale stejnak sem
zamluvil dva. Beztak ju přemluvim - jak uvidi, ţe lezu s prosykem, budě naměko
a pujdě. Listku bylo dosť, tuţ sem vybral fajne mista a jak uţ sem tam byl,
zavolal sem mamě, esli ji eště nědošlo to fotrove sladidlo. Chvilu něchapala, ale
jak sem se opravil, ţe sem myslel ten prašek, co ji kupuju pravidelně v Kerfu,
řekla ţe sem hodny synek, ţe se staram, ale eště ma. A ţe robi dněskaj jahodove
knedle, tuţ esli chcu, ať se stavim. Tymi mě přecpavala v děctvi, temu sem byl
taki spuchly, ţe na mě děcka ve škole pořvavaly "Bača tlusty ţere chrusty!". Na
jednu stranu bych si aji dal, ale cosyk se ve mě šprajclo a rači sem šel do Indry
na gulaš a pivko.
Po dobrym obědě sem eště s masnymi pazurami zavolal Zdence, trošku se
omluvil, ţe sem to minule zdrbal a zoptal sem se, esli by něšla do kina. Neměla
taki nadšeny hlas jak dycki, ale jak sem do ni chvilu hučel, nakoněc suhlasyla.
Ptala se, co to budě, ale to sem sy něchal jako překvapeni. Eště mě chvilu
přemluvala, ale byl sem tvrdy jak baleny rohlik z Kerfu, tak teho něchala.
Domluvili sme se na pul šeste v Kinestaru u jezdicych schodu. Ja uţ sem tam byl
v pět, bo bylo třa zaplatiť tu rezervacyju, a potem sem se eště flaknul kolem.
Ludi jak na sjezdu kajesče - ţe se jim tu chce lezť v takim hicu misto teho, aby
kajsyk machali pupki ve vodě. Dokonala byla přesna jak rakosnicke dygi pět
minut po kupeni. Měla na sobě svateční fajne haderki a vypadala jak ty robki na
te sutěţi krasy, jak je tam ředitelem ten odbarveny kudrnač. Syce nevim, čemu se
baby stroja a maluju do kina, jak je tam celu dobu tma jak v dupě, ale asy to
maju v genach. Někeřy chlopi se za ňu mlsně otačali. Jeden na to asy
nezapomeně, bo ta jeho přezrala rebeka, kera byla vpředu vuzka, kery on tlačil,
sy teho všimla a prudko mu s nim jebla do buntka. Eště na jezdicych schodach
byl chudak v předkloně.
Zkusmo sem Zdenku calnul na lico a něbranila se - tuţ hura. Vypadalo to na
dalši šancu. Poučeny nězdarem s Jarunu sem ju zaved k tym kolam a praţenym
kukuřycam, ať sy cosyk vybere. Ale co, ať neţeru, šak se mi to třeba vyplati. Tuţ
jasne, ţe sy vybrala tu nejvěči pikslu popkorna a ten nejvěči papirovy kastrol s
tym přeslazenym asfaltem. Stalo to skoro tajak listek. Odněs sem ji to do salu,
lapli sme do křesel, mrkli na reklamy a uţ začly ty ţlute jezdicy tytulki a ta fajna
břynkačka, podle kere by aji male děcko poznalo, co to je. Pyšně sem mrknul na
Dokonalu, kera s vyvalenymi očami čučela, jak zleva zprava litaju raketki a
střylaju kolem dokola. Potem se překvapeně zoptala "Na cos mě to vzal?". Tuţ
šak sem sy pravil, ţe budě nadšena. Kdo by něznal klasyku.
Ponořyl sem se do teho jak but do přejeteho holuba a přestal vnimať okoli.
Semtam mě vyrušilo enem to, jak Zdenka zuřyvě přehrabovala tu krabicu s