Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

kšiltovku a pomaly vyrazyl směr Komeňak. Dojel sem taktak, bo kolem
Čapkarni sem to přes ty rygole jaksyk něvybral a gichnul sebu na koleno a řyť.
Banda uţ stala přypravena na startu a konferencyjer radil, co a jak. Zamichal sem
se do davu, aby sem něbyl napadny, ale rači na kraj, bo jak mě předjedě jakesyk
rychlejši děcko a ja se zleknu, tuţ abych to měl blizko na travu u obrubnika.
Potem se vyrazylo. Partyja nasadila hned zkraja tempo, keremu sem něstačil.
Předjiţďali mě aji mali pajtašcy s bruslami, kere moţna pamatovaly eště
Tošenovskeho na věţi. Tuţ co, šak to neni zavod, no ni? Ale jak se ku mě čim
dal vic přybliţoval ten cajt na te motorce, kery uzaviral peloton, rači sem
prohrabnul asfalt a proměnil ten odpoledni smaţak s hranclami na něčekanu
energiju. Cely okruh trval asy pulhodiny a valilo se přes park, po Sokolske,
kolem rozkradene Unyjon baňki, kolem červene školy, kolem maleho parku u
pošty, po tych kocuřych palach kolem pošty (kery vul to vymyšlal - druhe koleno
v dupě), přes Kuřy rynek, zpatki kolem parku, zas Unyjon a cyl. Po dojezdu sem
byl trochu zklamany, bo sem myslel, ţe dostanu aspoň jakesyk to modre tryko za
přeţiti, ale to se asy fasovalo na začatku.
Lapnul sem se na travu a chvilu vydechnul. Děcka měly o zabavu postarane, bo
tam byly take ty gumove skakacy bebechi a na podyju tam dřystal taki ten bavič
Vesely Jirka. Kupil sem se jedno čepovane (za tu snahu by nam to teţ mohli leť
zadarmo), zajel eště mrknuť k pamatniku, esli se tam teţ cosyk něrobi a chtěl
sem jet dom. U vychodu měli měštšti cajti jakesyk cvičeni "Chiť utikajicy robu a
narvi ju do sanytki", ale čemu, to sem něpochopil, bo sem se syce parurazy snaţil
projet co nejbliţ kolem nich, ale blbě čuměli, tuţ sem rači valil pryč, bo sem
dostal strach, ţe mě narvu do te druhe sanytki, co přyjela za chvilu.
Tuţ povim vam, ten tyden stal jaksyk za guvno.
24.06.2005
Jak zdrbať svatek aji bouling
Ve středu sem valil z roboty jak vytuněny trabant, bo sem měl na štyry hodiny
domluveny ten pokec. Zkraja tydňa sem uvaţoval, ţe se po robotě sednu doma v
klidu ku komputeru a hodinku budu dřystať, ale jak sem sy spočital, kolik by
sem nacpal telekomu do chřtanu, rači sem se něchal poradiť od šichtoveho
komputermachra a zašel sem do jedne něnapadne internetove kavarni. Naštěsti
tam bylo enem paru ludi, tuţ sem sy objednal kafe, lapnul ku volnemu
komputeru a snaţil se robiť něnapadneho. Do teho odpovidaňa sem se celkem