Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

paru hadru, bo z tych štyrech tryk, co obden střydam, uţ zbylo enem jedno
pouţitelne. Včil je třeba na sebe chvilu dbať, aby sy o mě něpomyslela, ţe sem
jakesyk hovado, co chodi ve spocenych hadrach. Ni, ţe by byly ty ostatni
špinave, ale jak sy ode mě raz odsednul v lokalce chlop, kery jel asy z nočniho
tahu a vypadalo to, ţe do te lokalki nastupil tak před štyrmi hodinami, trochu
sem zneistěl. Semtam, jak ma mama naladu a nabidně se sama, ţe mi přepere,
nosym hadry k ni. Neţ se to přepere a uschně, vyslechnu sy paru dřystu o
poťapanych susedkach, kere leju z okna travex na čokly, co dole seru na travu,
pochvalim mamě novy pleteny sveter svicavě zelene barvy vlasni vyroby, kery
by mohli fasovať benga misto tych refleksnich plovacych vest a nakoněc sy
vyslechnu aji paru kecu od fotra, večinu na tema "Čemu sy ty hňupe něšel robiť
na šachtu tajak ja, šak inteligentu je na světě aţ aţ!". Sytuacyja v rodině ale
posledni dobu neni moc přyzniva mojim navštěvam, bo ta zahradni buda uţ
skoro neni vidět přes travu a tak sy rači peru sam. Moja stara automatka, keru
vyhlasyli vyrobkem roku 1993, naštěsti eště zvladně tych paru hadru, co ji
naloţim a jak po kapsach nězapomenu papirove kapesniky, nebo ozubene kolco,
dycki vypere na jedničku. No dobre, tak na jedna minus.
Parurazy uţ sem zvaţoval, ţe bych se pořidil novu, ale šak to znatě, dokavaď to
funguje, naco valiť chechtaki do čehosyk noveho, no ni? Tuţ raz se to stať
muselo. To bylo tak. Jednu ruku se zacpanym frňakem sem vysypal hadry z koša
a hodil jich do prački. Sypnu tam bajoko trochu teho svinstva, co kupuju mamě v
Kerfu ve slevě a semtam sy něnapadně trochu odsypu tak aby to něpoznala,
zmačknu čudel a idu čumět na bednu na tu bandu tych ameryckich mladeţniku,
co spolu kamaraďa a střydavě spolu bydla a něbydla, chrňa a něchrňa a robja sy
male haranty. Tuţ ta Rejčl, to je moja oblibena robka. Kdyby se Jaruna trochu
vic snaţila kaţde rano u špigla, byla by ji trochu podobna. Aspoň obočim a
vlasami. Ale Jaruna je mi včil volna. No nic. Ani nevim, jak to skončilo, bo
naraz zvonek tajak by hořelo, na budiku o hodinu a pul vic a v bedni uţ davno
cosyk ine. Letim ku dveřam, v přecyni sebu jebnu aţ rozvalim ten velki špigel,
bo dostanu smyk na mokre dlaţce, otviram a tam susedka z kvartyra pode mnu.
Chechtaki, co dala za holiča, vzala zjevně voda, a pry esli mi cosyk něpřeteklo.
Nakukla mi přes rameno, potem pravila enem "Přydu pozdějši. No spiš muj
chlop!" a valila pryč. No ani se ji nědivim. Jak sem se otočil, pohled pro bohi. V
přecyni centymeter vody, v tym plavala krabica s moju objednanu kniţku
Rychlych šipu, co přyšla v to ponděli a keru sem ja hňup bordelař něchal leţeť
na zemi (do řyti, šestset v dupě! - to sem chtěl ušetřyť nakupem přes ten
internet), uprostředka halda střepu, mezytym ja enem v trenclach s kolenem, z
kereho valila krev. No musela sy chudak mysleť, ţe tam kohosyk zabijam.
Valil sem zastaviť pračku. Ta sviňa se rozhodla, ţe budě ţdimať, napušťat a